Příběhová linka je předvídatelná od začátku do konce (ať už charaktery a chováním postav nebo vývojem událostí), aniž by ji Caswill dokázala něčím oživit, při zpracování jednotlivých témat se nejde nijak do hloubky (předmětné vzpomínky se odbydou v pár dialozích, změna postoje prarodičů se vyřeší lusknutím prstu, respektive přečtením pár vět v deníku) a detaily se pro jistotu neřeší vůbec (k čemu vlastně sloužila berlička se zákazem přiblížení, když jej všechny postavy zcela ignorují?). Všechno je tady podřízeno tomu, aby se v divákovi vyvolaly emoce (roztomilé zvířátko, postižená sousedka).
A nutno uznat, že v tomhle ohledu film po většinu stopáže funguje dokonale (zejména v patřičně dojemném závěru je vodopád slz nevyhnutelný a nadměrná spotřeba kapesníčků zaručena:-)), na čemž má podstatnou zásluhu dobře vybraný casting ústřední dvojice, jejíž vzájemná chemie je na slušné úrovni (jmenovitě pak zaslouží pochvalu sympatická Monroe, která svým přirozeným výkonem dokáže přebít i některé poněkud méně přesvědčivé aspekty filmu). To ale nic nemění na tom, že nějaké drama nebo konflikt prakticky neexistuje a celý film se jen čeká na to, až si postavy všechno vyříkají.