Sympatická Weaving v hlavní roli samozřejmě nezklame ani tentokrát (na tyhle girl power role už má pomalu patent a sex appeal i charisma znovu rozdává na potkání) a podat jí pomocnou ruku v podobě parťáka do nepohody byl fajn nápad, jak nabourat/oživit ohraný koncept one (wo)man army, který se recykluje ve všech podobných variacích na The Most Dangerous Game, přičemž Newton je jí ve hře na život a na smrt více než vyrovnanou spoluhráčkou a jejich vzájemná buddy chemie funguje na solidní úrovni (ze zbytku castingu stojí za zmínku jen Gellar a Wood ve slizké poloze).
Stejně tak přenést ve dvojce dějiště z uzavřených prostor panství na celý pozemek skýtalo na papíře spoustu možností, jak obohatit satanistickou bojovku o prvek překvapení (honička v golfových vozících, vodní hrátky v bazénu, hra na schovávanou v zahradním bludišti, atd.). Tuhle šanci se bohužel tvůrčí duo rozhodlo nevyužít a na poli samotné akce se žádná originální/efektní/stylová podívaná opět nekoná, přičemž něčím alespoň trochu nápaditá scéna po dějové i produkční stránce je v celém filmu pouze jedna (vtipná bitka po použití pepřáku s popovou vypalovačkou na pozadí).
Několik výživných scén s brutálními fatalitami by se ve filmu přece jen našlo a povedený humor je v několika scénách taktéž přítomen (koza v pokleku po vyřčení pokynu snad byl záměr a nikoliv náhoda:-)). Vedle toho jsou tady ovšem i nějaké promarněné příležitosti (zapojit do boje adolescenty se přímo nabízelo, o souboji titánů scream queens Weaving a Gellar ani nemluvě), nepříliš zajímavé vedlejší postavy a opakované propady tempa v podobě konverzačních pasáží mezi jednotlivými čistkami, ve kterých se řeší zpřetrhaná rodinná pouta. Na konci sice dojde k nečekanému zvratu, ale stran tempa tímhle krokem tvůrci zatáhnou za ruční brzdu a namísto vygradovaného finále naservírují dojezd na neutrál.