Springsteen: Deliver Me From Nowhere 6/10

Cooper se nevydal tradiční cestou všech podobných biopiců o nějaké živoucí hudební legendě, ale pokusil se oživit žánr vcelku překvapivým pohledem do zákulisí, respektive hlavy, hlavní postavy. Namísto klasicky střižené životopisné historky, ve které diváka provede nejdůležitějšími momenty Springsteenova života a kariéry, tak Cooper servíruje částečně psychologické a částečně rodinné drama o boji s vnitřními démony a vyrovnávání se s minulostí, ve kterém hudební čísla hrají podružnou roli. Výsledkem je ovšem nevyrovnaný portrét, který o mistrovi řekne pramálo zajímavého.

Po nevzrušivém traileru vzbuzoval pochybnosti už samotný výběr téhle konkrétní Springsteenovy životní/kariérní etapy a samotný film veškeré obavy jen potvrdil, protože za celou stopáž se v něm nestane vůbec nic, co by podnítilo nějaké výraznější drama nebo emoce, o nějaké po herecké/hudební stránce strhující scéně ani nemluvě. Příběhová linka se soustředí na sled průběžně se opakujících scén, ve kterých se skrze flashbacky hlavní postava vrací do traumatického dětství (obligátní daddy issues), utápí se v depresi a při tom skládá a nahrává písně ve studiu a řeší vztahové problémy.

Myšlenkové pochody a mentální rozpoložení hlavní postavy jsou divákovi polopaticky vysvětleny skrze monology vedlejší postavy, samotné skladby a hudební vystoupení jsou v ději jen do počtu (přesto je krátká nahrávací seance s mistrovým největším hitem nejlepší scénou filmu), romantická vztahovka vlastně nikam nevede a závěrečná rodinná usmiřovačka je sice dojemná, ale to je tak vše. Čehož důsledkem je, že to nejintenzivnější, co se ve filmu ukáže, jsou technické problémy, jak z demo nahrávky, pořízené v polních podmínkách, udělat stejně znějící master, což je zajímavá zákulisní epizoda, ale zase ne natolik, aby utáhla celý film. White v hlavní roli podává přesvědčivý herecký i pěvecký výkon a Strong je výborný jako vždy (škoda, že Graham nemá ve filmu více prostoru), zbytek filmu se ovšem potýká s rezervami na všech frontách.

Springsteen: Deliver Me From Nowhere

Cooperovi i přes pokles formy v poslední době stále věřím, ale trailer mi to tedy moc neulehčuje:-). Za celou stopáž se tam nestane vůbec nic, co by značilo nějaké výraznější drama nebo emoce, prostě cokoliv strhujícího. To nejintenzivnější, co se tady ukáže, je nadšené skandování davu na koncertě.

Kromě toho proč to Cooper vůbec postavil jen na zákulisí vzniku Nebrasky a nepojal to jako průřez celou mistrovou kariérou (nebo alespoň do vydání Born in the U.S.A.)? Točit biopic o nějaké hudební ikoně a v traileru (potenciálně i v samotném filmu) nemít její nejslavnější/nejhranější song z nejúspěšnějšího alba je prostě krok zpět, sorry jako.

The Pale Blue Eye 6/10

Minulý Cooperův počin Antlers po stránce kvality nedopadl tak úplně podle mých představ a ve srovnání s nadmíru zdařilým předchozím kusem Hostiles tak šlo malinko o zklamání, přesto jsem Cooperův nejnovější přírůstek do filmografie vyhlížel s nemalými nadějemi, doufaje ve slušnou šanci na reparát a to i s ohledem na zvolenou látku. Bohužel se ukázalo, že neblahá série ne-až-tak-povedených Cooperových pokusů pokračuje, protože ani tentokrát nebyl slibný potenciál zcela naplněn a Cooper mě zde tak úplně nepřesvědčil.  

Přitom výchozí premisa o vyšetřování podezřelého úmrtí v uzavřeném a mnoha pravidly svázaném prostředí nejen svým historickým zasazením do předminulého století a dějištěm umístněným na slovutnou vojenskou akademii zněla velice atraktivně. Trailery navíc slibovaly stylovou retro detektivku s osamělým hrdinou, pátrajícím po tajemném pachateli, plnou vděčných žánrových propriet typu uzavřené společnosti, podivných rituálů, ohavných vražd a nezbytné spousty kostlivců schovaných ve skříních jednotlivých aktérů a to vše zabalené ve slušivém eRku, nikoliv nepodobnou žánrovým klasikám Sleepy Hollow nebo From Hell. Všechno z toho tady sice v podstatě je, ale jen do určité (nikterak velké) míry a možná proto to na diváka správným způsobem funguje jen z části.

Pro nějakou tu výtku není potřeba chodit příliš daleko. Patřičně ponurou atmosféru (natož hutnou) to naneštěstí téměř nemá, strašidelné to také nijak zvlášť není a po stránce napětí tady lze taktéž nalézt nemalé rezervy. Nadto stopáž přes dvě hodiny celkovému tempu moc neprospívá a zvolená vypravěčská koncepce, respektive identita pachatele, při zpětném pohledu zavdává k nejedné pochybnosti, zda to celé stran chování a motivace postav vlastně dává vůbec smysl (dejme tomu, že souhlas hlavní postavy s vedením případu pramenil z předpokladu, že takto bude mít výsledek vyšetřování ve svých rukou, ale dobrovolné odhalení kousku vzkazu, ukrytého v ruce oběti (o kterém nikdo jiný do té doby nevěděl), geniálním logickým tahem tak úplně nebylo, o ponechání zanechaného vzkazu jiné postavě k důkladnému prostudování, natož psaní dalších vzkazů téže postavě, ani nemluvě).

Bohužel ani z pohledu technické realizace Cooper nepředvádí nic výjimečného nad rámec (neurážejícího) obvyklého standardu na poli studiové/streamingové produkce, takže žádná nápaditá kamerová kouzla, nebo netradiční triky se střihem scén, případně zajímavé sladění obrazu a hudby, se zde nekonají. Veškerá invence začíná a končí jen u asynchronního použití obrazu a zvuku u některých scén, ve kterých zvuk z následující scény o několik okamžiků předchází změně obrazu a dává tak divákovi trochu tušit, co se bude bezprostředně odehrávat dále. Podobná žánrovka přitom po audiovizuálně stylovém pojetí vysloveně volá.

Z dočista průměrných vod alespoň mírně nahoru to vytahuje navrátilec z Hostiles a herecká jistota v jedné osobě Bale,  Melling jakožto značně osobitý a možná i trochu šílený E.A.P. a v neposlední řadě také Anderson ve vedlejší roli výstřední paní domu, jelikož všechny epizody její interakce s kýmkoliv v okolí stojí za to. Škoda jen, že herečtí veteráni Jones a Duvall nedostali ve filmu žádnou podobně vděčnou příležitost se předvést. Plusový bod filmu rovněž za finálový twist, který je sice všelijaký a pravděpodobně nedávající moc smysl, ale vítaně ubírá na přímočarosti ústřední historky, která je poměrně předvídatelná (protože zapojení Jonese, respektive jeho rodiny, do zločinu bylo okamžitě jasné po záběru na nádobu s ledem (příležitost) a pozdější ukázka záchvatu u jeho ratolesti (motivace) podezření jen potvrdila).

Těžko soudit, jak dobře, či naopak nikoliv, si v prezentaci daného příběhu vede samotná předloha a tudíž kolik ze zmíněných neduhů jde na konto už jejího autora a kolik toho má případně na svědomí až následně Cooper, ale na to se historie pochopitelně ptát nebude a výsledek hovoří sám za sebe. Celkově to zkrátka vypadá jen jako obyčejná, poněkud delší, epizoda nějakého obyčejného detektivního seriálu, vysílaného o víkendu odpoledne. Což je docela škoda jednak samo o sobě a jednak s ohledem na Cooperovy schopnosti, protože stále věřím, že tenhle pán má na (mnohem) víc a Hostiles s Black Mass nebyla jen šťastná trefa. Tak snad (tedy doufám) příště.

The Pale Blue Eye

No pěkně, další rok, další Cooper:-). Premisa zní skvěle, Bale určitě nezklame, Anderson v dobovém kostýmu by mohla pěkně zazářit a k tomu mistři vedlejších rolí Duvall a Jones:-). Minule s Antlers to sice nedopadlo tak, jak jsem úplně doufal, ale Cooperovy filmy jsou, alespoň u mně, dlouhodobě hodné pozornosti, takže jsem i tady v napjatém očekávání. Snad to tentokrát klapne na jedničku.

---

Předminulé století, ponurá nálada, temná zákoutí, podivné rituály, uzavřená společnost, ohavné vraždy, osamělý vyšetřovatel a to vše ve slušivém eRku. Hmm, bude to chuťovka (tedy doufám):-). Zápletka a styl podání mi trochu připomíná From Hell a kdyby se film nesl v podobném duchu, nebyl bych vůbec proti. Takhle stylových a povedených žánrovek je jako šafránu, takže za každý další povedený přírůstek jsem jen a jen rád. Bale má vcelku slušný čuch na dobré role v dobrých filmech, tak nezbývá než věřit, že to platí i tentokrát.

---

Ale ne, tak to je malinko studená sprcha. Doufal jsem, že po skvělých trailerech se tady kvalitou bude Cooper blížit k parádnímu Hostiles, než k loňskému průměru Antlers, který trpí podobným neduhem a dojel na nic moc scénář. No, uvidím, až to uvidím. Snad to pro mně trochu zachrání alespoň Bale, který dokáže svým výkonem vytáhnout nahoru i jinak průměrný film. 

Antlers 6/10

Po skvělém Hostiles a slibném traileru docela zklamání. Nějakou atmosféru to místy má, Russell i Plemons se snaží, gore scény se zde také najdou a kanadská příroda je tradičně pěkná, ale ten zbytek.

Film absolutně rezignuje na nějaké tajemno nebo pátrání diváka "o co tady sakra jde". Pointa je jasná v podstatě okamžitě po prologu s feťáky a pak se jen celý film čeká na to, až to dojde i hlavním postavám, následuje jejich reakce a pak je konec. Vinou toho téměř absentuje prvek nějakého napětí nebo dokonce strachu a vlastně bych se zdráhal film jako takový označit za horor.

Přitom by stačilo, kdyby film začal až s nástupem Russell a divák by zápletku postupně odhaloval spolu s ní a Plemonsem. V podstatě jako u libovolné průměrné "monster of the week" epizody X Files, ke které Antlers nemá daleko (a mimochodem stejné téma bylo v X Files ztvárněno imho lépe). A kapitola sama pro sebe je pak samotné finále, které stran věrohodnosti (mano a mano souboj Russell s dvaapůlkrát větším Wendigo poté, jaký kill skill v řádu sekund předvedl u svých předchozích obětí) vyznívá téměř jako vtip.

Hostiles 7/10

Na to, že přemýšlivý walking simulatory, ať už jsou zasazené do jakéhokoliv žánru, jdou v podstatě úplně mimo mně, tak překvapivě dobrý. Bale hodně slušný, Pike naprosto skvělá. Cyničtější já by sice po tom showdownu, kde všichni rudí bratři zařvali (tj. celá Baleova mise skončila failem - za to palec nahoru), očekávalo i stejně tvrdé chování tvůrců k postavám Bale - Pike, romantická duše ve mně ale ocenila, že Bale do toho vlaku za Pike nastoupil (možná?) vstříc společným světlým zítřkům:-).