Série 2025

Hit

Z důvodů jednak prioritizace filmové konkurence a jednak nedostatku volného času jsem ani letos neviděl tolik nových sérií nebo aktuálních sezón (případně starších sezón z nadále objemného seriálového backlogu), kolik by si vzhledem ke svým kvalitám zasloužilo, nicméně díky omezeným časovým dispozicím vznikla potřeba si pečlivěji vybírat a vyhýbat se slabším kusům, což se pozitivně projevilo v tom, že veškerá zkonzumovaná seriálová produkce za tento rok (škoda, že kvůli časovému posunu nedošlo na finále Stranger Things) potěšila nebo přímo nadchla (s čestnou výjimkou Ironheart).

Výběr nejlepších sérií/sezón roku 2025

1. American Primeval (Sezóna 1) 9/10
2. Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 3) 8/10
3. Peacemaker (Sezóna 2) 8/10
4. Reacher (Sezóna 3) 8/10
5. Andor (Sezóna 2) 8/10
6. The Last Of Us (Sezóna 2) 8/10
7. It: Welcome To Derry (Sezóna 1) 8/10
8. Slow Horses (Sezóna 5) 8/10
9. Silo (Sezóna 2) 8/10
10. The Day Of The Jackal (Sezóna 1) 8/10

Další série/sezóny hodné pozornosti roku 2025

1. Whiskey On The Rocks (Sezóna 1) 8/10
2. MobLand (Sezóna 1) 8/10
3. Gangs Of London (Sezóna 3) 8/10
4. Alien: Earth (Sezóna 1) 7/10
5. Wednesday (Sezóna 2) 7/10
6. Daredevil: Born Again (Sezóna 1) 7/10
7. Squid Game (Sezóna 3) 7/10
8. Adolescence (Sezóna 1) 7/10
9. SAS: Rogue Heroes (Sezóna 2) 7/10
10. Pluribus (Sezóna 1) 7/10

Čestná zmínka roku 2025

• Light & Magic (Sezóna 2) 9/10

Film 2025

Hit

V rámci filmového menu se i tento rok naservírovala typově/žánrově bohatá hostina, takže panuje spokojenost. Pánové Nolan, Scott, Villeneuve nebo Scorsese sice chyběli, ale nahradili je jiné talentované persony jako Eggers, Cregger, PTA nebo režisérská jistota jménem Cameron (plus mnozí další, ať už u řad matadorů nebo nováčků), takže stejně jako v předchozích letech si na nedostatek kvalitních kousků nemohu stěžovat. Letos se mi ovšem do vkusu trefili více zástupci žánrové produkce a ambiciózní kousky z kategorie festivalovek/artovek se tak odsunuly do spodnějších pater žebříčku. 

Výběr nejlepších filmů roku 2025

1. Nosferatu 9/10

2. Weapons 9/10

3. Predator: Killer Of Killers 9/10

4. Avatar: Fire And Ash 9/10 & Avatar: The Way Of Water 9/10

5. Predator: Badlands 8/10

6. F1 8/10

7. Ballerina 8/10

8. One Battle After Another 8/10

9. How To Train Your Dragon 8/10

10. Wake Up Dead Man: A Knives Out Mystery 8/10

Další filmy hodné pozornosti roku 2025

1. Madly 8/10

2. The Girl With The Needle 8/10

3. Tatami 8/10

4. Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl 8/10

5. Better Man 8/10

6. The Lost Bus 8/10

7. The Brutalist 7/10

8. 28 Years Later 7/10

9. A Complete Unknown 7/10

10. Train Dreams 7/10

A protože počet míst v žebříčku je omezený a kvalitních novopečených příspěvků do světové kinematografie bylo i tentokrát požehnaně, tak filmové spravedlnosti budiž učiněno zadost alespoň v podobě pochvaly před nastoupenou jednotkou a nebo čestné zmínky. 

Skrytý klenot roku 2025 

• She Rides Shotgun 8/10

Překvapení roku 2025

• Black Phone 2 7/10

Čestná zmínka roku 2025 

• Superman 7/10, The Last Viking 7/10, September 5 7/10, I'm Still Here 7/10, Final Destination: Bloodlines 7/10, Nuremberg 7/10, 13 Days, 13 Nights 7/10, Roofman 7/10, Christy 7/10, Novocaine 7/10, Fight Or Flight 7/10, The Life Of Chuck 7/10, Lilo & Stitch 7/10, Eternity 7/10, The Bad Guys 2 7/10

---

Flop

Při každoročním objevování low quality/budgetové produkce ve snaze najít nějakou skrytou guilty pleasure pecku pro okrajové publikum (což se oproti minulému roku tentokrát bohužel nestalo) jsem i letos narazil na spoustu filmových katastrof, akutně vyvolávajících dávivý reflex, přičemž po produkční i kvalitativní stránce diletantských pokusů bylo opět takové množství, že hollywoodské přešlapy se musely v žebříčku poroučet na další místa. Na konkrétním pořadí prakticky nezáleží, riziko poškození sítnice, absolvování terapie šokem a získání filmového PTSD platí pro všechny veledíla stejně.     

Výběr nejhorších filmů roku 2025

1. House On Eden 2/10
2. Scurry 2/10
3. Valiant One 2/10
4. The Banished 2/10
5. Lookout 2/10
6. Alarum 3/10
7. Outbreak 3/10
8. Popeye: The Slayer Man 3/10
9. Tin Soldier 3/10
10. Star Trek: Section 31 3/10

Další filmy nehodné pozornosti roku 2025

1. The Occupant 3/10
2. Descendent 3/10
3. Isolated 3/10
4. The Carpenter's Son 4/10
5. Gunslingers 4/10
6. Red Sonja 4/10
7. Him 4/10
8. Nickel Boys 4/10
9. Honey Don't! 4/10
10. Good Boy 4/10

Nízkorozpočtových filmových odpadků, jejichž sledování prudce zabolelo, bylo mnohonásobně více, nicméně v paměti zanechal nejcitelnější stopu výše uvedený výběr. Zámožnější/ambicióznější konkurence z továrny na sny si ovšem na své konto připsala taktéž nejeden bolehlav, takže opomenout její zmetkovou výrobu by vůči indie produkci nebylo fér. 

Trapas roku 2025 

• Mission: Impossible - The Final Reckoning 6/10

Zklamání roku 2025 

• Sinners 6/10

Tuzemské projímadlo roku 2025 

• On A Plate 4/10 

Ostudná zmínka roku 2025 

• Kraven The Hunter 4/10, Emmanuelle 4/10, In the Lost Lands 4/10, Snow White 4/10, The Phoenician Scheme 4/10, Five Nights At Freddy's 2 4/10, Troll 2 4/10, The Old Guard 2 4/10, Keeper 4/10, A Big Bold Beautiful Journey 4/10

Bilance 2025

Největší slzička nad nedostatečnými finančními výsledky za mně ukápla u dvojice Ballerina a Badlands, protože oba kousky jsou poctivé popcornové žánrovky, které se nebály přijít s pár osvěžujícími novinkami (Predator v hlavní roli:-))podobně jako před rokem Romulus, který to ovšem za vydatné pomoci od soudruhů dokázal v pokladnách zúročit.

U baletky se podobné tržební faux pas bohužel dalo předem očekávat. Tyhle strong female charactery v kinech prostě dlouhodobě netáhnou (není divu, že podobné girl power žánrovky se z velké části přesunuly na stream) nehledě na výslednou kvalitu (viz Furiosa) a tenhle pokus to zase jen potvrdil. Možná kdyby hlavním záporákem byl Wick a oblíbený Reeves by měl ve filmu druhou hlavní roli, tak by to u publika rezonovalo jinak, ale na kdyby se bohužel nehraje.

V případě frajera s dredy finanční zakopnutí mrzí ještě násobně více. Po Prey fanoušci Disneyho prosili, aby další příspěvek do univerza poslal do kin, načež z toho vznikla zábavná žánrovka, která vedle hromady nápadů zajímavým způsobem obohacuje lore jak Predatora, tak Aliena a přináší spousty fan service obsahu. Aby následně při započtení inflace vydělala méně než ten Blackův přešlap z 2018:-(. To je smutné a stran divácké docházky ostudné zároveň.

Zbytek karambolového pelotonu si svými kvalitami nepřesvědčivé tržební čísla nebo rovnou tvrdý náraz do zdi bez výjimky zasloužil (přičemž McQuarrie a Cruise si můžou gratulovat, že osmička v tržbách o fous překonala sedmičku, protože jedno je horší než druhé). K tomu, aby tyhle fuckupy studia přesvědčily více dbát na výstupní kontrolu kvality, to samozřejmě nepovede, ale jisté uspokojení, že rčení o setí větru a bouřkové sklizni v některých případech platí (a v některých bohužel ne viz podobně zoufalý návrat dinosaurů, holt síla značky dělá svoje:-)), v tom spatřit lze.

P.S. WB jsou sice střelci, ale jejich detašované pracoviště NLC očividně ne, protože doteď strašpytlové nevyrukovali s dvojkou Horizonu (nechápu proč to potichu nepošlou alespoň na stream, kalhoty na tom prodělají tak jako tak).

---

Největší tržební potěšení za mě přinesla rozhodně F1. Jasně, formule jsou silný brand a věci typu Drive to Survive k nim přitáhly publikum i mimo řady die hard fanoušků, ale když pominu F&F, tak podobné sportovně-závodní žánrovky pro petrolheady v minulosti moc velkou slávu v pokladnách nezažily bez ohledu na to, o jakou značku (filmovou nebo automobilovou) šlo, jaká herecká hvězda v tom hrála a jak se to kvalitativně ne/povedlo (Rush, Need for Speed, Ford v Ferrari, Ferrari, Lamborghini, Audi vs. Lancia, GT, atd.).

Fakt, že se "Maverick na kolech" nejenže nadmíru povedl (což taky není pravidlem viz podobný pokus vstoupit podruhé  do téže řeky Days of Thunder), ale dokonce to dotáhl na pozici nejúspěšnějšího kousku v tomhle subžánru a to ještě s velkým náskokem, je prostě hoden obdivu. Jestli u něčeho dává smysl z filmu udělat sérii, tak určitě tady.

Smeknout musím i před Sinners, byť mě film do kolen ani náhodou neposlal a po návštěvě kina nemám na hodně dlouho potřebu se k němu znovu vracet, protože podobná respektu hodná finanční numera pro takhle autorský projekt, určený specifické cílovce, dává studiovým kravaťákům jasný signál, že vedle sázek na jistotu (sequely a zajeté franšízy) má smysl investovat i do podobně originálních a zdánlivě niche projektů. Poměr tržeb sice jasně ukazuje, kde tahle upíří historka rezonovala ve velkém a kde až-tak-moc-ne, ale pro hollywoodské hlavouny je koneckonců důležitý hlavně domácí trh, na kterém to zafungovalo maximálně, takže úkol byl splněn.

A když už je řeč o Cooglerovi, tak musím vyseknout poklonu i Creggerovi, který mě s Weapons naopak do kolen poslal, protože sice z pokladniček po světě vytáhnul (skoro přesně) o sto mega méně než kolega, ale taky měl podstatně menší rozpočet (což není výtka vůči Cooglerovi, na Sinners ty utracené prachy vidět rozhodně jsou), takže ve WB musí panovat dvojnásobná spokojenost a platí pro něj totéž, co pro konkurenci z vlastní stáje (originální pitch, autorský projekt).

Každopádně tohle měl být rok, ve kterém bude dominovat strejda Cameron se svými modrásky, což se tak úplně nestalo, protože se třetí nášup tak úplně nepotkal s představami publika (při tom startovací podmínky měla trojka ideální stejně jako dvojka, takže na nic jiného než únavu materiálu (absence nových atrakcí) a publika (příliš brzy po dvojce) to asi svést nelze), nicméně vzhledem k okolnostem (more of the same, žádný wow efekt, nevzrušivá kampaň) to má daleko k nějaké "čestné prohře", natož nějakému průseru. Co by za obdobné box office výsledky mnohé blockbustery s porovnatelnými rozpočty, ale neporovnatelnými produkčními hodnotami, daly.

P.S. Uznalé pokývání hlavou nad tržbami posledního příspěvku do The Conjuring univerza. Zinkasovat půl miliardy v rámci podobně vyšeptalé série (jednička a dvojka fajn, dál už jen bída a zmar) a navíc s devátým dílem vyžaduje fištrón.

P.P.S. Jsem rád, že How to Train Your Dragon navzdory internetovým křiklounům překonal tržby animované trilogie. Výborné filmy by se v ideálním světě měly potkat s výbornými tržbami a tohle výborný film je (byť není původní).

The Last Viking 7/10

Jak spolu souvisí schizofrenií trpící bratři, Vikingové, Beatles, IKEA, Holokaust, ABBA, zloději psů, poruchové airbagy, psychopatičtí gangsteři-kutilové, pohádka s notně přímočarým ponaučením a jeden balík ukradených prachů, zakopaný na neznámém místě? Šikula Jensen o nich natočil další vydařený příspěvek do své filmografie, který (jak je v severské kinematografii dobrým zvykem) opět střídá žánry, seriózní témata s nadsázkou a myšlenkový přesah se zábavou.

A samozřejmě mu při tom asistuje oblíbená dvojka Lie Kaas a Mikkelsen (opět potvrzující status hereckého chameleona), tentokrát v hodně netypické roli psychicky postiženého sourozence, který se v průběhu děje stará o nejvtipnější scény ve filmu (šílené pokusy o sebevraždu jsou boží:-)). Už stylový animovaný úvod se svérázným řešením problému jinakosti jasně naznačí, že tohle nebude další klasická Rain Man historka o bratrské dvojici, z nichž jeden je vychytralý a druhý postižený, která si k sobě pomalu a obtížně hledá cestu. A také že ne (byť na sbližování a usmíření nakonec také dojde).

Jensen v sympaticky nepředvídatelné příběhové lince se spoustou zábavných odboček (zkoušky novopečené kapely patří k vrcholům filmu) míchá černou komedii s krimi thrillerem a existenciálním dramatem a servíruje při tom jeden bizarní, černohumorný, tragikomický nebo dramatický moment za druhým, aniž by se mu to celé rozpadlo pod rukama. Na čemž mají velkou zásluhu výborné herecké výkony všech zúčastněných v čele s tradičně vynikajícím Mikkelsenem. Škoda jen, že nosná vedlejší linka s maniakálním čističem není více rozvedena a atraktivní nabídka paní domácí nedojde naplnění.

Pluribus (Sezóna 1) 7/10

Co by se stalo, kdyby lidé z nějakého důvodu ztratili svou individualitu a získali kolektivní mysl se všemi vzpomínkami, zkušenostmi a dovednostmi všech takto "obdařených" jedinců? A jak by na podobný přerod reagovali lidé, kterým se podařilo ne/dobrovolné asimilaci vyhnout? A proč nová etapa lidské civilizace připomíná svět budoucnosti ze Star Treku, jinými slovy ultimátní verzi komunismu (přátelství, mír a společné vlastnictví)? Samé otázky:-). Naštěstí Gilligan na ně zná odpověď a nebojí se o ně podělit (respektive na některé z nich, většinu si bohužel šetří do následujících sezón).

Palec nahoru za originální nápad s family friendly verzí Borgů ze Star Treku (ok, tak zase tak originální ne:-)) přenesených do současnosti a zbavených touhy po dokonalosti (a geniálních hlášek:-)). Tahle premisa do budoucna nabízí ohromný potenciál jak stran vývoje postav, tak samotné příběhové linky a případných zvratů. V první sezóně je (předpokládám, že záměrně, aby bylo o čem vyprávět v dalších sezónách, nikoliv z nedostatku nápadů) zredukována jen na situaci "celé lidstvo je jeden velký hotel a hlavní postava si může poručit úplně cokoliv, včetně vybraných osob", tudíž spousta otázek stran fungování světa zůstává nezodpovězena a v úvodu předestřená mise na záchranu lidstva se odsouvá na příště.

Účinnou náplastí na bolesti nedostatečně rozvinutého narativu, které lze do jisté míry omluvit tím, že se jedná o první sezónu, ve které je primárním úkolem představit jednotlivé charaktery a nastínit základní příběhový koncept (s nějakým cliffhangerem na konci), budiž typově dokonale vybraný a výborně hrající casting ústřední dvojice (neurotická Seehorn v hlavní roli sype jednu sarkastickou hlášku za druhou a mnohé scény si krade pro sebe, zatímco sympatická Wydra je jejím umírněným protipólem), pár zábavných scén (ve kterých figuruje pohodář Schutte, ovšem hlavní cenu si odnáší Cena se svým cameo vystoupením:-)) a nadstandardní produkční hodnoty (post-apo atmosféra liduprázdného města se povedla).

Goodbye June 6/10

Nedávno se na režisérskou dráhou vydala Johansson, teď to za kamerou pro změnu zkouší Winslet a dokonce s pomocí rodinné posily Anderse za psacím stolem, přičemž i zvolené téma vykazuje jisté společné prvky. A bohužel to dopadlo podobným výsledkem jako v případě kolegyně. Po herecké i řemeslné stránce není filmu co vytknout, ovšem pokud se film něčím zapíše do historie, tak především tím, že šlo o první režisérský počin slavné hollywoodské herečky.

Protože zatímco Winslet sem tam vyrukuje s nějakým osvěžujícím nápadem (pár zajímavě pojatých kamerových záběrů a vhodně použitých zpomalovaček by se ve filmu našlo), Anders si domácí úkol nesplnil (taktéž debutová práce, ale na rozdíl od Winslet je jeho nezkušenost na filmu znát) a po příběhové stránce je to předvídatelná a nepříliš nápaditá citová ždímačka, která ničím nevystupuje z řady všech podobných cituplných žánrovek o "odcházení" do věčných lovišť.

Premisa s odpočtem skonu matriarchy rodu uprostřed rodinného kruhu je totiž rozvedena do šablonovité historky, ve které zbylá část rodiny, složená z více nebo méně zajímavých figurek (Collette přidává do sbírky další bizarní postavu, ale stran faktoru zábavnosti jasně vede apatický Spall), řeší problematické vzájemné vztahy, vyrovnává se s nastávajícím odchodem a připravuje poslední rozlučku skrze sérii tu více, tu méně dojemných, seriózních i tragikomických scén, které sice obstojně fungují, ale neobsahují nic navíc, co by v rámci žánru nebylo k vidění již mnohokrát dříve a častokrát lépe.

It: Welcome To Derry (Sezóna 1) 8/10

Muschiettiho dvoudílná filmová adaptace "toho" ve své době po dlouhých letech zvedla kvalitativní laťku hororových žánrovek natočených podle Kingových knih opět nahoru (aby se následně s dalšími filmy, s čestnou výjimkou dvojice příspěvků od Flanagana, zase prudce propadla dolů:-)), takže očekávání stran jeho seriálového prequelu byla nemalá. Naštěstí dobrá věc se podařila a na návrat do titulního městečka s temný tajemstvím pobývajícím v odpadních kanálech divák na rozdíl od zdejších postav nezapomene, protože Muschietti se i na podruhé trefil do středu terče.

V prvé řadě je potřeba pochválit jednak navrátilce Skarsgårda, jehož charismatické vystoupení je stejně jako ve filmech správně znepokojivé, černohumorné, děsivé a uhrančivé zároveň (a to do té míry, že jakmile se objeví na scéně, krade si veškerou pozornost pro sebe) a jednak casting dětských postav, který je typově dokonale vybraný a nadto podává výborné herecké výkony. V kombinaci s vynikajícími produkčními hodnotami (retro výprava, kostýmy a OST odvádějí špičkovou práci) se tvůrcům daří budovat parádní atmosféru "parta dětí na výpravě za (nebezpečným) dobrodružstvím" podobně jako je tomu ve Stranger Things (nebo když už je řeč o Kingovi, tak ve Stand By Me a filmové adaptaci It).

Příběhová linka má vcelku pomalý rozjezd a trestuhodně dlouho trvá, než hlavní bubák v přestrojení za klauna konečně nastoupí na scénu v celé své kráse (naštěstí žádný dějový filler se v řadách epizod nevyskytuje), jisté rezervy jsou patrné taktéž na nevyrovnané trikové stránce (cgi v některých scénách vypadá fajn, zatímco v jiných lacině a nepřesvědčivě) a čistě hororových situací v průběhu děje zase tolik není. Podobné nedostatky ovšem bohatě vyvažuje vynikající chemie mezi dětskými postavami, přítomnost překvapivě brutálních scén (při kterých se nezapomnělo na výživné fatality), odvaha tvůrců poslat sympatickou dětskou postavu předčasně na střídačku (přičemž její emocionálně drtivý odchod v předposlední epizodě patří k nejlepším scénám letošního roku:-)) a výborně vygradované finále (jak stran samotného vypořádání se s hlavním bubákem, tak dojemné rozlučky). Snad Muschiettimu vydrží podobná forma i v příští sezóně.

Avatar: Fire And Ash (Revize) 9/10

Stejně jako v případě dvojky jsem si po výletu (přes celou republiku:-)) do IMAXu dal druhou projekci v HFR. Od dvojky jsem nic ve vyšší snímkové frekvenci neviděl (protože pokud se nepletu, tak ani nebylo co) a současně dvojka byla moje první zkušenost s HFR, takže zvědavost, zda se na opakovaný pokus dostaví spokojenost, byla veliká. A výsledný dojem je ... nepřekvapivě stejný jako minule, tj. nepříliš přesvědčivý. Takže do čtyřky si od HFR dám s radostí zase pauzu:-).

Na jednu stranu scény v HFR působí (logicky) mnohem plynulejším a ostřejším dojmem, což všeobecnou technickou nadřazenost filmu oproti zbylé blockbusterové konkurenci posouvá zase o kousek dál. Na druhou stranu prezentace v HFR zvýrazňuje vtíravý dojem "papundeklovosti" vybraných scén, respektive videohry/televizní inscenace, což celkovou umělost filmu (danou konceptem kompletně digitálních postav v kompletně digitálním prostředí) ještě umocňuje.

Kdyby film běžel ve vyšších fps celou dobu, tak by sice tenhle nepříjemný soap opera efekt nepominul, ale nebyl by tak rušivý. Stejně jako u videoher (pokud nejde o skutečně nízké fps) větší problém spočívá ve velkých propadech fps než v samotné hodnotě snímkové frekvence a zdejší přepínání mezi SFR a HFR v akčních scénách se tomu dost podobá. Zatímco přechody mezi běžným širokoúhlým obrazem a IMAX formátem u jiných filmů jsem častokrát zaznamenal až zpětně při vydání na videu, tady mě skoky do HFR praštily do očí kdykoliv k nim došlo. Tahle filmová atrakce to podle mě nikdy nedotáhne dál než na pozici experimentu/kuriozity (na čemž se od dob Hobita doteď nic nezměnilo) a je úplně jedno, jak se ten problém "přílišné dokonalosti" budou snažit vyřešit (Cinematic HFR, TrueCut Motion, atd.).

Stran samotného filmu veskrze pozitivní (po stránce obsahu) až nadšené (po stránce řemeslného zpracování) dojmy nadále přetrvávají. Technickou precizností Cameron po kdovíkolikáté ukazuje celému Hollywoodu záda, respektive je před zbytkem blockbusterové štafety (čest všem osamoceným výjimkám jako je Nolan nebo Villeneuve) tak daleko, že pomalu mizí za horizontem:-). Podobně obří rozpočty už pár blockbusterů mělo, ale jen tady to jde poznat z každé scény.

O to je větší škoda, že Cameronem zvolený narativ se omezuje jen na modrou variaci na Matrix Reloaded, tj. dvoudílný sidequest s naháněním nějakého MacGuffina a soustředění příběhové linky okolo znovuoživeného záporáka z jedničky, navzdory tomu, jak obrovský potenciál celý tenhle fikční svět má stran možností kam se vydat a co ukázat. Když pominu přenesení děje do vesmíru nebo na další měsíce/planety (ideálně Zemi) a ten souboj v nulové gravitaci, o kterém mistr mluvil, tak třeba honička/bitka na úpatí vybuchujícího vulkánu ve stylu Mustafaru by byla super, stejně tak průzkum hlubin po vzoru Abyss nebo nějaký destruktivní projev Eywy (tsunami, blizard, twister). Nic proti rodinnému Skywalker Sully Saga konceptu, ale cesta k Matrixu Revolutions (tj. epickému klimaxu) mohla proběhnout přece jen nápaditěji.

Sentimental Value 6/10

Výborná úvodní pasáž slibující zajímavý/vtipný pohled do zákulisí divadelního /filmového řemesla, výborná závěrečná jednozáběrovka s nápaditou meta nadstavbou filmu ve filmu … a mezi tím dvě hodiny rodinného/vztahového dramatu s výbornými hereckými výkony všech zúčastněných … a pomalu plynoucím a nepříliš podnětným dějem. Trierův předchozí počin se mi jako nefanouškovi festivalových artovek kupodivu trefil do vkusu, což se nedá konstatovat o jeho novince.

Nápad zkombinovat psychologickou vztahovku na téma rodinných traumat a problémové minulosti v jedné umělecké rodině (v hlavní roli daddy issues), s filmovou "making of" historkou o natáčení (autobiografického?) filmu, ve které se budou pošramocené/odcizené vztahy hlavních postav zkoumat/řešit/zrcadlit, je na papíře originální a dramaturgicky nosný. Jeho převedení do praxe na mě bohužel nezafungovalo a závěrečné titulky byly zase pro jednou vysvobozením.

Stran děje jsem v průběhu celého filmu nebyl schopen rozklíčovat pointu řady scén (připravovaný "film" je podán značně zkratkovitě, takže není vůbec jasné, co by měly scény z něj v ději reflektovat), stejně tak po emocionální stránce mě film minul velkým obloukem (dojemné předčítání replik z fiktivního "scénáře", které dojemně nepůsobí ani omylem, na mě mělo nulový efekt). Skarsgård předvádí hereckou one man show, zbytek castingu hraje taktéž skvěle, přičemž Fanning na omezeném prostoru se přímo herecky překonává, nicméně pohlcující divácký zážitek se po dosledování filmu nedostavil.

Stranger Things - Chapter Seven: The Bridge (Sezóna 5 - Epizoda 7) 8/10

Poslední zastávka před konečnou stanicí se v sedmé epizodě proměnila v jednu velkou přípravku na finální showdown, takže příliš nepřekvapí, že namísto strhujícího dramatu a epické akce dostávají přednost vysvětlovací/plánovací dialogy za doprovodu postupného početního redukování skupin postav (úvodní znovushledání hraje na city, ale funguje to). Při tom Duffer bros. konečně naplno odhalují plán hlavního bubáka na ovládnutí světa i chystanou protiakci hlavních postav a stejně tak záměr je ochránit plot armorem až do úplného konce. Jedinou kaňkou na kráse je nepřesvědčivá coming out vsuvka, která aspiruje na pozici nejbizarnější scény celé série (nikoliv samotným obsahem, ale snahou tvůrců z dějově nepodstatného prvku (v řadách postav pár jinak orientovaných jedinců již přece existuje) udělat emocionální vrchol dílu).

Eternity 7/10

Milostný trojúhelník s dámskou volenkou je premisa, se kterou to v minulosti zkoušel nespočet žánrovek v nejrůznějších variacích dle konkrétního časového zasazení a sociálního postavení hlavních postav. Tenhle kousek to zkouší s nápadem vztahovou rozhodovací paralýzu přenést do posmrtného života. Což paradoxně není nejsilnější stránka filmu, protože neobvyklé prostředí a jeho pravidla slouží jen jako atraktivní kulisa a nikoliv středobod celého vyprávění.

Je to problém? Kupodivu ne, protože na rozdíl od nedávné konkurence tenhle pitch skončil na hollywoodském black listu zaslouženě. Výsledkem totiž je sice nikterak objevná, ale po všech stránkách poctivá romcom podívaná, ve které všechny žánrové ingredience (sympatická ústřední trojice, zábavné vedlejší postavy, pohotové dialogové výměny, správně vystavěné vztahové dilema, patřičně dramatické "volební" finále a nepostradatelný happy end) fungují na výbornou a komediální, romantické, dojemné i překvapivě seriózní scény jsou v průběhu děje dávkovány přesně na míru.

Na čemž má největší zásluhu casting hlavních postav (Olsen je výborná jako obvykle, Teller opět potvrzuje status velkého sympaťáka, Turner v obtížné roli "náhradníka" je oběma rovnocenným hereckým spolu/proti hráčem), který má mezi sebou skvělou chemii a dokáže utáhnout celý film svými příjemně civilními výkony. Škoda jen, že se film více nevěnuje jednotlivým variantám "věčnosti" (víceméně neslouží k ničemu jinému, než k humorným referencím na pozadí) a specifickým pravidlům pobytu (návštěva "prázdnoty" a hledání způsobu, jak uniknout ven, by stálo za prozkoumání).

Stranger Things - Chapter Six: Escape From Camazotz (Sezóna 5 - Epizoda 6) 9/10

S blížícím se finále začínají Duffer bros. pořádně přitápět pod kotlem (nezbývá než doufat, že jim současná forma vydrží až do konce sezóny), což se v šesté epizodě projevuje od úvodních minut, ve kterých se jednak odehraje epická akční scéna (už bylo načase) a jednak se odhalí nějaké překvapivé novinky stran mytologie okolo Upside Down (platí totéž). Hra na schovávanou s hlavním bubákem pokračuje dalším vynikajícím dramaturgickým mixem, ve kterém nechybí napětí a akce (hektická, byť relativně krátká, jednozáběrovka v nemocnici dokáže slušně zvednout tepovou frekvenci:-)), drama (únikovka z kolabující místnosti se vydařila) ani nálož silných emocí (přátelská usmiřovačka hned ve dvojitém balení a závěrečná motivační promluva). Nepostradatelný cliffhanger pak slibuje spojení dosud separátních příběhových linek.

Five Nights At Freddy's 2 4/10

Jednička byla po všech stránkách mizerná, ale vzhledem k očividně hodně početné fanouškovské základně překvapivě hodně vydělala, takže tvůrci nabyli dojmu, že pro další dojení značky pokračování není potřeba nic měnit, natož se poučit z předchozích nezdarů. Takže tady máme dvojku, která je (zcela nečekaně:-)) úplně stejně mizerná a opakuje tytéž chyby (plus přidává nové), což je cílovce podle všeho naprosto jedno, protože s ohledem na minimální rozpočet opět vydělala obrovský balík prachů, tudíž tahle tragická série může zdárně pokračovat dalšími nuznými sequely. Jediné pozitivum tady představuje fakt, že po minulé zkušenosti divák přesně tuší, co jej v dalším nášupu čeká a co jej nemine a nepříjemně překvapen při sledování tohohle rádoby hororu s krotkým family friendly ratingem tak v žádném směru nebude.

Pečlivé dávkování napětí nebo postupně budovaná strašidelná atmosféra se samozřejmě nekoná ani omylem, chování postav opět postrádá jakoukoliv logiku, jednotlivé killy jsou napůl k smíchu a napůl k pláči, bodycount nestojí za řeč a finále je stejně polovičaté jako posledně. Ani s novinkami to není o moc lepší. Prostředí původního podniku není prakticky nijak vytěženo, potenciálně zajímavý nápad vypustit posedlé vraždící figuríny do světa je utnut hned v zárodku (takže na žádný zábavný killfest nedojde), navrátilci ze Screamu Lillard a Ulrich ve filmu stráví přibližně minutu a náhradník na pozici hlavního záporáka je podobně marný jako předchůdce. Celkově i napodruhé to je převážně bída a zmar s pár světlými momenty typu obstojné trikové stránky. Pokus o kvalitativní reparát se tudíž odkládá až do trojky.

Stranger Things - Chapter Five: Shock Jock (Sezóna 5 - Epizoda 5) 8/10

Po adrenalinem nabité jízdě v předchozím díle došlo v páté epizodě dle očekávání na rázné zpomalení tempa, přesto o zapamatovatelné momenty nadále není nouze, ať už se jedná o paranormální souboj s hlavním bubákem (který nemůže dopadnou jinak než remízou, jinak by nebylo o čem vyprávět:-)) a záchranu oblíbené postavy na poslední chvíli před jistou smrtí (ztráta plot armoru není na pořadu dne) nebo "přátelskou" výměnu názorů končící fyzickou potyčkou. Stran narativu se postavy stále striktně drží v ustanovených skupinkách, což naznačuje, že jednotlivé dějové linky se spojí v jednu velkou příběhovou skládačku až v samotném finále. Náplastí na to je, že Duffer bros. pečlivě dávkují humorné, dramatické i napínavé scény a krok za krokem posouvají vyprávění kupředu, přičemž nechybí další cliffhanger koncovka.

Springsteen: Deliver Me From Nowhere 6/10

Cooper se nevydal tradiční cestou všech podobných biopiců o nějaké živoucí hudební legendě, ale pokusil se oživit žánr vcelku překvapivým pohledem do zákulisí, respektive hlavy, hlavní postavy. Namísto klasicky střižené životopisné historky, ve které diváka provede nejdůležitějšími momenty Springsteenova života a kariéry, tak Cooper servíruje částečně psychologické a částečně rodinné drama o boji s vnitřními démony a vyrovnávání se s minulostí, ve kterém hudební čísla hrají podružnou roli. Výsledkem je ovšem nevyrovnaný portrét, který o mistrovi řekne pramálo zajímavého.

Po nevzrušivém traileru vzbuzoval pochybnosti už samotný výběr téhle konkrétní Springsteenovy životní/kariérní etapy a samotný film veškeré obavy jen potvrdil, protože za celou stopáž se v něm nestane vůbec nic, co by podnítilo nějaké výraznější drama nebo emoce, o nějaké po herecké/hudební stránce strhující scéně ani nemluvě. Příběhová linka se soustředí na sled průběžně se opakujících scén, ve kterých se skrze flashbacky hlavní postava vrací do traumatického dětství (obligátní daddy issues), utápí se v depresi a při tom skládá a nahrává písně ve studiu a řeší vztahové problémy.

Myšlenkové pochody a mentální rozpoložení hlavní postavy jsou divákovi polopaticky vysvětleny skrze monology vedlejší postavy, samotné skladby a hudební vystoupení jsou v ději jen do počtu (přesto je krátká nahrávací seance s mistrovým největším hitem nejlepší scénou filmu), romantická vztahovka vlastně nikam nevede a závěrečná rodinná usmiřovačka je sice dojemná, ale to je tak vše. Čehož důsledkem je, že to nejintenzivnější, co se ve filmu ukáže, jsou technické problémy, jak z demo nahrávky, pořízené v polních podmínkách, udělat stejně znějící master, což je zajímavá zákulisní epizoda, ale zase ne natolik, aby utáhla celý film. White v hlavní roli podává přesvědčivý herecký i pěvecký výkon a Strong je výborný jako vždy (škoda, že Graham nemá ve filmu více prostoru), zbytek filmu se ovšem potýká s rezervami na všech frontách.

Nuremberg 7/10

Na jednu stranu tradičně vynikající Crowe, který charisma rozdává na potkání a v roli obtloustlého maniakálního egoisty, který vzbuzuje současně sympatie, lítost, odpor i posměch, si krade celý film pro sebe (přestože zdaleka nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužil) a výborné produkční hodnoty (navzdory nepříliš honosnému rozpočtu). Na druhou stranu tradičně nepřesvědčivý Malek, který opět dokazuje, že jeho herecké schopnosti naráží na limity kdykoliv předvádí někoho jiného než frontmana nejmenované kapely a mírně rozpačitá snaha tvůrců bojovat na více frontách současně.

Předlohu neznám, takže nemohu posoudit, nakolik narativ funguje v knize, ale v adaptaci se Vanderbilt nemůže celý film rozhodnout, zda točí psychologický thriller o komplikovaném vztahu dvou protikladných charakterů, ve kterém se řeší kontrast přátelského vystupování a zločinných skutků padlého prominentního nacisty, ideologie, manipulace, koncept banality zla a podobné záležitosti, nebo soudní drama mapující historickou událost, ve kterém se zkoumá jak morální, tak právní odpovědnost osob na lavici obžalovaných za doprovodu pohotových dialogových výměn a právnických kliček.  

A tak pro jistotu ve filmu vystřídá obě polohy, čímž ve výsledku oslabuje obě roviny vyprávění, protože ani v jedné z nich nejde dostatečně do hloubky. Crowe v průběhu psychiatrických sezení nedostane šanci naplno ukázat obě stránky své osobnosti (otec od rodiny a vlastenec plnící rozkazy vs fanatický nacista s krví nespočtu obětí na rukou), zároveň během samotného procesu není prostor na detailnější vykreslení jeho nabubřelého chování a charakteru (primadona, egoista, manipulátor), ostatní neméně zajímavé historické figury z řad obžalovaných nacistů jsou pak v ději vyloženě do počtu.

Nicméně jakmile v rámci soudního tribunálu dojde na očekávaný křížový výslech s hlavním aktérem a Crowe rozehraje se Shannonem a následně Grantem konverzační hru na schovávanou v nepřesných překladech a neprůhledné nacistické mocenské hierarchii na pozadí výmluvných dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, tak se začnou dít věci. Herecké výkony zmíněné trojice, napětí, atmosféra, slovní přestřelky, výpovědní hodnota, to vše funguje na výbornou. Kdyby se ovšem Vanderbilt ve filmu plně soustředil buď na vztahovku nebo přelíčení, dopadlo by to celé ještě o kus lépe.

Spinal Tap II: The End Continues 6/10

Reinerova (bohužel) poslední režijní štace symbolicky zakončila jeho bohatou kariéru žánrového chameleóna návratem k debutovým kořenům, přičemž osud tomu chtěl, aby se kruh uzavřel v podobném duchu, v jakém se s publikem (reálnými i fiktivními fanoušky) rozloučila titulní kapela v samotném legacy sequelu - tak trochu nuceně, rozpačitě a unaveně.

V prvé řadě kudos, že se podařilo dát (téměř) celou původní partu po takové době znovu dohromady (pochopitelně mínus bubeník, protože chlápci s paličkami disponují extrémně krátkou životností:-)), přičemž zakomponování reálných osobností do děje je sám o sobě fajn nápad, jak posunout ne/přiznanou fabulaci na další meta úroveň. Potenciál přítomnosti skutečných hudebních legend ve filmu se ovšem nepodařilo naplno vytěžit (podobné propojení přímo volalo po nějaké zábavně nekorektní konfrontaci ve stylu South Parku) a totéž platí o celém tomhle mystifikačním comebacku.

Dvojka se tak jako jednička, která v rámci mockumentary žánru dosáhla jistého kultovního statusu, rozpadá na náhodně seřazený sled tu více, tu méně absurdních, vtipných, bizarních a záměrně (i nezáměrně) trapných scének, jen s tím rozdílem, že prvek překvapení je pryč a většina humoru je postavena na recyklaci (jak už to v případě improvizací přímo na place obvykle bývá - sem tam geniálních a sem tam nefunkčních) gagů a (nápaditých) hudebních čísel z původního filmu, několika referencích na současné popkulturní dění, cameo zastávkách a tuně (jak hrané, tak zákulisní) nostalgie. Celé tohle vystoupení působí dojmem, že se kapela vrací zpět na pódium zahrát přídavek, přestože publikum již odešlo.

Now You See Me: Now You Don't 5/10

Popularitu téhle značky jsem nikdy nepochopil, protože co film, to zaměnitelná žánrovka, na kterou ve všech směrech platí nálepka "obsahová výplň", nicméně své publikum si tahle kouzelnická M:I z výprodeje očividně našla, protože to s nejnovějším příspěvkem do série kupodivu dotáhla na trilogii. A ten nepřekvapivě kvalitativně dopadl úplně stejně jako oba jeho předchůdci, respektive ještě o něco hůře, protože to zdaleka nejnápaditější na celém filmu je jeho podtitul.

Zbytek je ukázkový příklad generického "produktu na klíč", u kterého si všichni zainteresovaní jak před kamerou, tak i za ní jen vydělávají na nájem. Počínaje klišovitou příběhovou linkou, která nenabízí jakékoliv překvapení a ve výsledku nedává moc smysl (další z řady geniálních plánů na vykonání pomsty, jehož osnovatel z nějakého záhadného důvodu čekal nespočet let od prožitého příkoří, než se konečně pustil do práce:-)), přes nezajímavou partičku postav (rádoby pohotové dialogové výměny asi měly být třeskutě vtipné/hravé, což se zoufale nepodařilo), až po samotné kouzelnické triky, u kterých se masivní výpomocí digibordelu stírá rozdíl mezi reálnými artistickými kousky a tuctovou cgi berličkou.

Pike jako hlavní záporák je v ději jen do počtu a jakékoliv nebezpečí pro hlavní postavy nepředstavuje ani omylem, takže není divu, že se nikomu v průběhu filmu nic nestane, veškeré heisty jsou zredukovány na zpětnou vysvětlovačku přípravy a skutečného provedení mise, tudíž nějaké napětí nebo drama v jejich průběhu se nekoná, s nástupem nové generace se naplno projevuje syndrom komiksových týmovek, ve kterých jsou všechny postavy odsouzeny do role stafáže, akce svým provedením představuje jednu velkou rutinu a finále je značně odbyté (na lákadlo na další film se ovšem nezapomnělo).

No Other Choice 6/10

Na papíře multižánrová sonda na téma konkurenčního boje na trhu práce, ve které se svérázné černohumorné řešení problému se ztrátou zaměstnání potkává jak se satirou, poukazující na současné společenské problémy, tak se sociální kritikou místních pracovních poměrů (přenést v adaptaci dějiště do země, ve které je maximální konkurenční prostředí a tlak na pracovní výkon prioritou, byl skvělý nápad, který absurditu celého plánu, jak získat novou pozici, ještě umocňuje).

V praxi originální premisa, jejíž žánrový potenciál ve filmu bohužel není naplněn ani z poloviny, respektive je utopen ve zbytečně přepálené stopáži. Na všechny žánrové atributy tady totiž platí slovní spojení "ano, ale…". Film sice dovedně míchá komediální vsuvky s dramatickými pasážemi a thrillerové prvky s (doslova pár) akčními momenty, přičemž to několikrát zvládne prostřídat i během jedné scény (první prácička amatérského čističe je nejlepší scénou filmu), ale s ohledem na bizarní podstatu téhle historky šlo na všech úrovních přitlačit na pilu o poznání více, což se ovšem nestalo.

Příběhová linka se odvíjí v nepříliš svižném tempu (což je v kombinaci s nadměrnou stopáží smrtící kombinace) a navíc postrádá jakékoliv překvapení (čekal jsem, že některá z obětí svou popravu přežije a hlavní postava bude mít problém navíc, leč marně), potenciální konflikt s policií, který by ději dodal další dramatický efekt, je nepochopitelně zahrán do outu, psychologická rovina a morální stránka věci se vůbec neřeší a nějaká nekompromisní/paradoxní pointa také není na pořadu dne. Casting odvádí dobrou práci a na produkční hodnoty si také nelze stěžovat, ale další Parasite se nekoná.

Avatar: Fire And Ash 9/10

Pár slovy: Ohnivě popelavé pokračování je doslova to samé, co minule s několika nápady a minutami navíc.

Mnoha dalšími slovy: Zlí jazykové by nejspíše prohlásili, že trojka je v podstatě nepřiznaný remake dvojky (a do značné míry by měli pravdu), ale kéž by všechny podobné pokusy o vstupování do téže řeky dopadly takovým způsobem, tj. kulervoucí blockbusterovou jízdou na hollywoodské horské dráze s absolutními produkčními hodnotami. Železný Jim se nepokouší znovu vynalézt kolo (v minulosti jej znovu vynalezl tolikrát, že už má vrchovatě splněno do konce života:-)) a neopravuje, co není rozbité, tj. pokračuje přesně tam, kde minule skončil, což je dobře i špatně zároveň.

Cameron se vůbec poprvé režijně vrací k nějaké značce dalším sequelem, ovšem na dramaturgické struktuře filmu se to překvapivě nijak nepodepsalo, protože příběhová kostra dvojky a trojky je téměř identická. Velká akční sekvence na úvod (přepadení létající karavany), velká akční sekvence uprostřed (výlet do Bridgehead City a mise s osvobozováním zajatců), velká monumentální akční sekvence na konec (epické finále) a mezi tím trocha rodinného dramatu, trocha NatGeo dokumentu o podmořské mimozemské fauně a flóře a nově trocha mezidruhového bratříčkování soupeřících partiček záporáků po vzoru nepřítel mého nepřítele je můj dočasný spojenec (případně kamarád s výhodami:-)).

Což by samo o sobě vlastně zase tolik nevadilo, nebýt toho, že slovy klasika se nám tady s nástupem sequelů rozmohl takový nešvar a totiž kouskování/ředění obsahu v doprovodu natahování stopáže. Po dvojce jsem naivně předpokládal, že povinnou expoziční předehru s opětovným worldbuildingem a novým rozestavením modrých figurek na lesní/vzdušné/vodní šachovnici máme zdárně za sebou a trojka od úvodních minut zařadí nejvyšší rychlostní stupeň a storytelling se razantně posune kupředu a ono kupodivu ne. Namísto toho Cameron stiskl tlačítko restart.

Děj se opět rozjíždí neobyčejně pozvolna a vyjma nového MacGuffina (vzácný nerost a ještě vzácnější sekret z velryb vystřídal geneticky zmutovaný Champion, který je ze všech nejvzácnější, protože se vyskytuje v jednom jediném exempláři:-)) a nového záporáka, který bohužel ve filmu nedostane příliš prostoru, nepřináší trojka po obsahové stránce nic podstatného. Pokud Cameron prohlašuje, že dvojka a trojka tvoří dohromady jeden ucelený storyarc, tak se obávám, že prostě kecá, protože začátek dvojky a konec trojky představuje jedno velké status quo. Z pohledu big picture se celý tenhle fikční svět za dva filmy a šest hodin stopáže neposunul vůči jedničce prakticky nikam.

Cameron se vrací k motivům z předchozího filmu, které se zdály být minule vyřešeny (rebelující potomek, velrybí vyvrhel, velrybářská lovecká sezóna, přemlouvání velryb k akci ve stylu debatování Hobitů s Enty z LOTRa, finální bitva), na úkor nových a potenciálně zajímavých témat (vynucené spojenectví JakeSullyho s Quaritchem, fanatičtí kacíři v řadách modrásků odmítající Eywu, nový kmen potulných kupců/vzduchoplavců, variace na indiánská spojenectví s koloniálními mocnostmi za dob sedmileté války, genetické modifikace lidí, počínající spor žoldáků a úředníků v RDA), přičemž rozpracované důležité linky z minula (tajemstvím obestřená identita Weaver a její propojení s Eywou, ambivalentní vztah Langa a Championa) se nejenže uspokojivě neuzavřou, ale ani nijak zásadně nerozvinou.

Což platí prakticky pro všechny (staro)nové atrakce, které jsou ve filmu opět vytěženy sotva z poloviny. Navzdory lákavému podtitulu na oheň a prach ve filmu prakticky nedojde, jelikož nové sopečné prostředí je zredukováno na nedůležitou kulisu v pozadí (teď už chápu, proč se v trailerech nový habitat vůbec neukázal, v samotném filmu v něm totiž postavy stráví zhruba deset minut:-)), stejně tak na konto nového nepřátelského kmene nepadne v podstatě ani slovo, návštěva Bridgehead City je využita jen k efektní akční sekvenci, mytologie okolo Eywy a nabytých super schopností Weaver je zase poodhalena jen o malý kousek, nebeští obchodníci jsou jen nepodstatnou zastávkou na cestě a výlet kamkoliv mimo Pandoru, natož zpátky na Zemi, se samozřejmě nekoná ani náznakem.

Všudypřítomná serializace se tady projevuje i na práci s postavami. Vedlejší linka s Quaritchovou změnou stran (ať už ve stylu Anakina s návratem ke světlé straně síly nebo naopak agenta Smithe se zapuzením svých nadřízených a sledováním vlastních cílů) je jen opatrně naznačena, přestože k něčemu takovému celý film směřuje (takže si na rozhřešení osudu postavy zase počkáme až do dalšího dílu), ústřední rodinný tým je dle očekávání vybaven bytelným plot armorem a podobně i oba hlavní záporáci jsou v rámci závěrečné konfrontace nepřekvapivě posláni na střídačku jen tak napůl, respektive takovým způsobem, že nebude žádný problém je v následujícím filmu znovu vrátit na scénu.

Nicméně mírné přešlapování na místě po stránce narativu lze do jisté míry omluvit tím, že jde o jeden film rozdělený na dvě části. Navzdory použité vypravěčské formulce "více téhož" nechybějí v ději emocionálně silné scény (poslední procházka v džungli), dramatické scény (rodinka mezi sebou konečně řeší nějaký konflikt a postavy zaujímají rozdílné pohledy na řešení problému), humorné scény (Lang opět trousí jednu hlášku za druhou a krade si celý film pro sebe a nebýt family friendly ratingu, došlo by i na Arcturian Na'vi sex:-)) a pochopitelně ani strhující scény (industriální honička v kulisách Bridgehead City připomene únik z výrobníku atmosféry ve finále Aliens) a velkolepé finále s Cameronovým trademarkem v podobě několikanásobného klimaxu, ve kterém jeden eye candy moment střídá druhý a pojem "hollywoodská epika" dostává Cameronovými precizně naaranžovanými money shoty úplně nový rozměr.

Navíc na poli produkčních hodnot Cameron ve srovnání se zbytkem hollywoodské konkurence opět nehraje první ligu, ale úplně jiný sport. Bezkonkurenční technické zpracování, špičkové audiovizuální podání (s výjimkou Franglenova pouze adekvátního OST), famózní trikovou stránku (od performance capture herectví, přes interakce lidských a digitálních postav v digitálním prostředí, až po samotnou úroveň cgi) nebo perfektní 3D prezentaci, nemající v oboru žádnou, natož seriózní, konkurenci, ani není potřeba připomínat. Díky čemuž ambiciózní tříhodinová stopáž, stejně jako v případě dvojky, nepředstavuje žádný problém. Celkově excelentní zážitek, který názorně dokazuje, jak funguje filmová magie, k čemu se staví kina (IMAXy) a proč by se do nich mělo na podobné kousky z hollywoodské továrny na sny chodit:-).