A tou je příběhová linka na pomezí psycho thrilleru a krimi, která je jednak nepředvídatelná (děj v pravidelných intervalech přehodí výhybku a začne se organicky věnovat jinému tématu - těžké sociální poměry na konci války, milostné vztahy vs třídní rozdíly, nechtěné mateřství a nelehký osud samoživitelek, rodičovské samaritánství, pragmatický "dětský" podnik, atd.) a jednak výborně gradující (spirála šílených/bizarních/morbidních situací, ve kterých se hlavní postava ocitá, se s postupující stopáží roztáčí naplno a když už to vypadá, že je hotovo, tvůrci nasadí ještě těžší kalibr), díky čemuž se v průběhu filmu naštěstí neprojevuje častý syndrom artové produkce, tj. ofenzíva nudy.
Kvalitní herecké výkony všech zúčastněných v čele s dvojicí Sonne a Dyrholm, parádní depresivní atmosféra, na které má podíl jak vynikající ruční kamera, tak nepříjemný a místy až disharmonický OST, respektive nápaditá práce s tichem (v některých dramaticky/emocionálně vypjatých momentech ustupuje hudba zcela do pozadí) a navzdory omezeným finančním prostředkům precizní produkční hodnoty stran výpravy a kostýmů představují už jen příjemný bonus navíc.