Kill Bill: The Whole Bloody Affair 10/10

The Whole Bloody Affair 10/10

"Kterýkoliv Tarantinův kousek je delikatesa, kterou je nejlepší zkonzumovat v kině." (Nikoliv staré klingonské přísloví.) Mistrův kultovní filmový pastiš je zpět na velkém plátně a konečně v ucelené podobě:-). Od zhlédnutí obou dílů v kině před více než dvaceti lety (páni, letí to jako blázen:-)) se ovšem kromě spojení obou filmů v jeden celek nic nezměnilo.

Organické střídání žánrů vzdávající poctu žánrovým klasikám (od spagetti westernů a samurajských bojovek, přes kung-fu mlátičky a revenge exploitation thrillery, až po girl power akční béčka a kriminální gangsterky), hraní si s obsahem (úvodní logo Shaw Bros., film rozdělený na kapitoly, nelineární dějová struktura, vypípané jméno hlavní postavy, plot twist s přeživším potomkem, flashback s charakterový pozadím vedlejší postavy, groteskní násilí vs seriózní "rodinné" drama) i formou (černobílý filtr, kombinace live action scén a animace, jednozáběrová sekvence, top-down a bottom-up záběry, siluety postav na barevném pozadí, zpomalovačky, rozdělení obrazu a samozřejmě geniálně namixovaný OST). 

A především se samotným divákem (soutěžní kvíz na téma kolik referencí, easter eggů (žlutá kombinéza ftw:-)) a meta pomrknutí na tarantinovské univerzum (castingové dvojrole, fiktivní product placement, foot fetiš, pov záběr z kufru auta) dokáže ve filmu identifikovat). Nic z toho Tarantino nevymyslel, ale mistrovským způsobem to všechno poskládal dohromady (v mírně pozměněné podobě oproti původnímu dvojprogramu s časově neupřesněnou přestávkou uprostřed (odpočet do konce by se hodil) a bonusovým materiálem v podobě "ztracené kapitoly", která se do původního sestřihu z finančních důvodů nakonec nedostala) a opatřil puncem "to nejlepší z obou světů" (východní a západní kinematografie).  

The Lost Chapter: Yuki's Revenge 5/10

Kudos, že se mistr vrátil k původně zamýšlené doplňkové sekvenci, která z filmu vypadla, leč provedením příliš nepotěšil. Jako reklama na hru to je vskutku husarský kousek (byť si nejsem jistý, nakolik se spolupráce s Tarantinem podepíše na prodejích, vzhledem k tomu, že o něm cílovka pravděpodobně nikdy neslyšela:-)). Jako ztracený střípek mozaiky to je zbytečná odbočka, která výsledný obraz vynuceným propojením se hrou nijak zvlášť nevylepšuje (právě naopak). Škoda, trojka asi nikdy nevznikne a tohle byla šance rozšířit film o "Next Chapter" (tj. souboj dospělé Nikki se zestárlou Beatrix).

The Thing 1 - 2

The Thing

V rámci mého pravidelně nepravidelného splácení filmových dluhů (kultovní filmové klasiky a základní stavební kameny žánru v jednom, viděné poprvé v životě v kině a s originálním zvukem:-)) tentokrát došlo na Carpenterův sci-fi hororový majstrštyk z ledového pekla (aktualizovanou verzi předlohy Frozen Hell jsem doteď ani nevím proč ignoroval, tak je asi nejvyšší čas s tím konečně něco udělat) a musím s potěšením konstatovat, že od 90s, kdy jsem film viděl v bedně v nuzném sd rozlišení a se stereo dabingem poprvé, se vůbec nic nezměnilo a je to pořád stejná pecka jako tenkrát. 

Proč to o dekádu dříve publikum nevnímalo stejně a film v době vzniku vyfasoval nálepku propadáku (nesouvisející vsuvka: Blade Runner měl premiéru v tentýž den (dnes něco nemyslitelného) a finančně rovněž drtivě propadl … aby se poté také stal naprostou žánrovou klasikou:-)) jsem doteď nepochopil. Naštěstí tohle nedopatření dávno odvál čas.

O vynikající paranoidní atmosféře, typově dokonale obsazeném castingu, věrně vykresleném "mrazivém" prostředí, správně nekompromisním (protože otevřeným a nejednoznačným) finále a samozřejmě geniálním OST z Morriconeho dílny (který představuje takový roztomilý meta prvek, protože podobně jako ve filmu titulní monstrum napodobuje lidské postavy, tak mistr u hlavního hudebního motivu kráčí v elektronicky minimalistických šlépějích pána na režisérské stoličce) není vůbec potřeba se více rozepisovat. Co mě ovšem při sledování filmu asi nejvíce překvapilo, byla triková stránka, která ve zkoušce času obstála s velkým přehledem. Kvalitativní úroveň poctivých praktických efektů ve scénách s mimozemským záškodníkem totiž ani trochu nepoklesla a i po více než čtyřech dekádách působí body horor sekvence na velkém plátně hmatatelně a uvěřitelně (na rozdíl od cgi balastu v prequelu, který dnes vypadá jako z nějaké videohry).  

The Thing (2011)

A když už jsem byl při tom, tak jsem si po dlouhých letech dal repete i prequelového nášupu (bohužel už jen v domácích podmínkách), u kterého se historie opakovala a rovněž skončil jako propadák. Na kultovní Carpenterův počin tenhle film samozřejmě nemá ani omylem, ale v rámci specifické kategorie "pokračování tak podobné původnímu filmu, že není jasné, zda jde o sequel/prequel nebo nepřiznaný remake (potažmo doslovnou poctu originálu)" a neméně specifické kategorie "režisérův sestřih vyhozen do koše a nahrazen vizí studiových kravaťáků" si vlastně nevede vůbec špatně.

Posvátná úcta k originálu je poznat z každého záběru, stejně tak důraz na detaily, odpovídající letmé návštěvě opuštěné základny v úvodu Carpenterova filmu (jak po stránce výpravy a rekvizit, tak z pohledu narativu), navzdory totožnému dějovému/enviromentálnímu zasazení jsou tvůrci schopni přijít s pár novými nápady (změna pohlaví hlavní postavy a s tím související jiná vztahová dynamika, zubní plomby namísto krevního testu, jazyková bariéry zesilující pocit paranoie, finální prohlídka vesmírného korábu, atd.), pokrok v trikových technologiích je zúročen v početnějších interakcích s titulním monstrem a ještě k tomu se tady zpětně napravuje drobná nelogičnost v původním filmu (Proč si monstrum v kůlně podomácku staví únikový prostředek, namísto toho, aby se vrátilo zpět do mateřské lodě? Protože je v prequelu poničena:-)). Velká škoda, že studio film překopalo k obrazu svému (a praktické efekty v postprodukci nahradilo cgi).

Stranger Things (Sezóna 5 - Epizoda 1 - 8)

Stranger Things - Chapter One: The Crawl (Sezóna 5 - Epizoda 1) 8/10

Grande finale se v první epizodě vcelku pochopitelně rozjíždí opatrně a pozvolna. Před závěrečným showdownem s hlavním bubákem a celým Upside Down je potřeba připomenout všechny staré známé postavy (a protože se jich po všech předchozích řadách nashromáždila úctyhodná řádka, tak nějakou dobu trvá jen postupně navštívit každou z nich a ukázat co a jak:-)), představit nové (Hamilton snad bude mít v ději nějakou podstatnou úlohu a nebude jen do počtu) a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro příští hru. Duffer bros. při tom ovšem nezapomínají ani na prohloubení lore (prolog se naštěstí obejde bez retcon tendencí) a slušnou dávku napětí a akce (partyzánský výlet do Upside Down).

Stranger Things - Chapter Two: The Vanishing Of Holly Wheeler (Sezóna 5 - Epizoda 2) 8/10

Druhá epizoda nepřekvapivě pokračuje v postupném budování jednotlivých příběhových linek, aniž by na diváka čekala v ději nějaká zásadní událost. Přitom příležitost rázně protřídit postavy se naskytla hned v sympaticky napínavém a akčním úvodu, leč nebyla využita (nezbývá než doufat, že si Duffer bros. podobné scény šetří až pro finále a bytelný plot armor si postavy nenechají až do úplného konce). Tudíž se nadále intenzivně prohlubují vztahy mezi postavami, velice opatrně prozkoumává Upside Down a pečlivě se rozšiřuje lore (tentokrát skrze "šokující" zvrat stran odhalení skutečné identity pana imaginárního přítele, který se ovšem dal předem očekávat, jinak by se už v předchozím díle ukázal v celé své kráse).

Stranger Things - Chapter Three: The Turnbow Trap (Sezóna 5 - Epizoda 3) 9/10

Duffer bros. ve třetí epizodě konečně pořádně šlapou na plyn a servírují divákům parádní mix humorných interakcí mezi postavami, dobrodružného prozkoumávání Upside Down, dalšího dílku do mytologické skládačky (jedenáctka se začíná blížit overpower levelu superhrdinských komiksovek, takže by bylo záhodno, kdyby se opravdu vyrukovalo s nějakou obdobou "kryptonitu"), napínavé akce a výborně zrealizované týmové heist mise (příprava pastí ve stylu Home Alone se povedla), ve které každá z postav dostane prostor se ukázat. To vše za doprovodu svižného tempa a skvělého hudebního podkresu. Korunu tomu pak dodává slibný cliffhanger s nástupem nejmenované postavy, toho času v kómatu, na scénu.

Stranger Things - Chapter Four: Sorcerer (Sezóna 5 - Epizoda 4) 9/10

Poloviční finále se rozehrává nenápadně a pomalu, ale postupem času čtvrtá epizoda nabírá takové obrátky, že se na konci promění v naprosto strhující jízdu, zakončenou velkolepým klimaxem, který leckterá seriálová konkurence může Duffer bros. tak akorát závidět a to je příběhová linka teprve v polovině. Vynikající akce nabídne jak nápadité provedení (intenzivní jednozáběrovka uprostřed bitevní vřavy je top:-)), tak sympatickou dávku gore a nezapomnělo se při tom ani na vydatný bodycount. Hamilton chvályhodně dostává více prostoru, jedenáctka zase překvapivou, paranormálními schopnostmi taktéž vybavenou, posilu a největší otloukánek party konečně smysl své existence (závěrečný cliffhanger origin pro klučíka s legračním sestřihem představuje jedno velké zadostiučinění za všechny předchozí řady dohromady).

Stranger Things - Chapter Five: Shock Jock (Sezóna 5 - Epizoda 5) 8/10

Po adrenalinem nabité jízdě v předchozím díle došlo v páté epizodě dle očekávání na rázné zpomalení tempa, přesto o zapamatovatelné momenty nadále není nouze, ať už se jedná o paranormální souboj s hlavním bubákem (který nemůže dopadnou jinak než remízou, jinak by nebylo o čem vyprávět:-)) a záchranu oblíbené postavy na poslední chvíli před jistou smrtí (ztráta plot armoru není na pořadu dne) nebo "přátelskou" výměnu názorů končící fyzickou potyčkou. Stran narativu se postavy stále striktně drží v ustanovených skupinkách, což naznačuje, že jednotlivé dějové linky se spojí v jednu velkou příběhovou skládačku až v samotném finále. Náplastí na to je, že Duffer bros. pečlivě dávkují humorné, dramatické i napínavé scény a krok za krokem posouvají vyprávění kupředu, přičemž nechybí další cliffhanger koncovka.

Stranger Things - Chapter Six: Escape From Camazotz (Sezóna 5 - Epizoda 6) 9/10

S blížícím se finále začínají Duffer bros. pořádně přitápět pod kotlem (nezbývá než doufat, že jim současná forma vydrží až do konce sezóny), což se v šesté epizodě projevuje od úvodních minut, ve kterých se jednak odehraje epická akční scéna (už bylo načase) a jednak se odhalí nějaké překvapivé novinky stran mytologie okolo Upside Down (platí totéž). Hra na schovávanou s hlavním bubákem pokračuje dalším vynikajícím dramaturgickým mixem, ve kterém nechybí napětí a akce (hektická, byť relativně krátká, jednozáběrovka v nemocnici dokáže slušně zvednout tepovou frekvenci:-)), drama (únikovka z kolabující místnosti se vydařila) ani nálož silných emocí (přátelská usmiřovačka hned ve dvojitém balení a závěrečná motivační promluva). Nepostradatelný cliffhanger pak slibuje spojení dosud separátních příběhových linek.

Stranger Things - Chapter Seven: The Bridge (Sezóna 5 - Epizoda 7) 8/10

Poslední zastávka před konečnou stanicí se v sedmé epizodě proměnila v jednu velkou přípravku na finální showdown, takže příliš nepřekvapí, že namísto strhujícího dramatu a epické akce dostávají přednost vysvětlovací/plánovací dialogy za doprovodu postupného početního redukování skupin postav (úvodní znovushledání hraje na city, ale funguje to). Při tom Duffer bros. konečně naplno odhalují plán hlavního bubáka na ovládnutí světa i chystanou protiakci hlavních postav a stejně tak záměr je ochránit plot armorem až do úplného konce. Jedinou kaňkou na kráse je nepřesvědčivá coming out vsuvka, která aspiruje na pozici nejbizarnější scény celé série (nikoliv samotným obsahem, ale snahou tvůrců z dějově nepodstatného prvku (v řadách postav pár jinak orientovaných jedinců již přece existuje) udělat emocionální vrchol dílu).

Stranger Things - Chapter Eight: The Rightside Up (Sezóna 5 - Epizoda 8) 9/10

Ve velkolepém finále je potřeba uzavřít nejen události z poslední sezóny, ale celou téměř deset let trvající sérii, takže není divu, že v osmé epizodě Duffer bros. věnují stejnou pozornost jak osudovému zúčtování s hlavním bubákem (stran epického měřítka má finální bitva splněno) a celým Upside Down, tak i dojemné rozlučce se všemi postavami, které se dožijí konce závěrečných titulků. A jelikož je takových postav značné množství, protože jim plot armor vydržel až do samotné koncovky, tak završit jejich osudy zabere více času než zachraňování světa před zničením (škoda, že Hamilton nakonec nijak zásadně nezasáhla do děje). Což se děje skrze emocionálně drtivou nálož vzpomínkových a rozlučkových scén, ve kterých se úročí precizní práce s postavami ze všech předchozích dílů, díky čemuž všechny fungují na maximum.

Alien: Earth (Sezóna 1 - Epizoda 1 - 8)

Alien: Earth - Neverland (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10

Přesun téhle kultovní značky ze stříbrného plátna na televizní obrazovku započal více než slibně. Hawley svou seriálovou odbočku, konečně zasazenou na matičku Zemi (na což čekám od legendárního teaseru na Fincherovu trojku), v první epizodě rámuje tunou fan service obsahu jak po stránce děje (úvodní sekvence na lodi je jedna velká paráda), tak v rámci audiovizuálu (art design napodobuje Scottův originál téměř dokonale, stejně tak OST odvádí skvělou práci) a přidává k tomu několik osvěžujících novinek, rozšiřujících dosavadní kánon (další korporace, lidské formy a hlavně mimozemské potvory), jakožto sympatickou Chandler v hlavní roli a Olyphanta nápadně připomínajícího Hauera z Blade Runnera:-).

Alien: Earth - Mr. October (Sezóna 1 - Epizoda 2) 7/10

Pobíhání po domu hrůzy sem a tam s povědomým bubákem v zádech pokračuje i s nástupem partičky umělohmotných adolescentů, toho času záchranného týmu. Ve druhé epizodě se děj tak trochu točí v kruhu a vyjma krátkého rodinného setkání (sourozenecká linka má do budoucna velký dramatický potenciál, tak snad nebude v dalších dílech promarněn) se při průzkumu prostředí a nebezpečného nákladu po příběhové stránce nic podstatného nestane. Výprava ve stylu retrofuturismu je ovšem nadále perfektní, xenomorfové se ukážou nejen v celé své kráse, ale rovnou i při práci (s notnou dávkou explicitních gore skopičin), povědomé tóny v OST pěkně budují atmosféru a nakonec potěšil vtípek s kocourem.

Alien: Earth - Metamorphosis (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Zatímco v předchozím díle se procházka havarovanou lodí a troskami zasažené budovy trochu natahovala, tentokrát se na nic nečeká a hned v úvodu třetí epizody proběhne ukázkový souboj s xenomorfem jeden na jednoho (bohužel pouze za zavřenými dveřmi, snad se podobné kličky nebudou opakovat). S přesunem děje zpět na ostrovní základnu ovšem nastává pokles tempa, protože po expozici se získáním mimozemských potvor je potřeba znovu rozestavět figurky na šachovnici. Vyprofilování manipulátora lomeno záporáka, experimenty přinášející první výsledky a především názorná ukázka chybějícího článku vývojového řetězu (embryo xenomorfa zažívá v rámci značky premiéru:-)) to však vynahrazuje.

Alien: Earth - Observation (Sezóna 1 - Epizoda 4) 7/10

Polovina výletu xenomorfů na matičku Zemi je pryč, aniž by se děj od prvního kontaktu s "dokonalým organismem" na domácí půdě výrazněji a rychleji posunul vpřed, nebo se soustředil na krev, kyselinu a sliz, ale kupodivu to stále funguje. Čtvrtá epizoda se nadále věnuje budování vztahů mezi postavami, spřádání sítí intrik a manipulací, existenciálním problémům umělohmotných adolescentů a pokrokovému rozšiřování stávajícího kánonu s občasnými odskoky k notně explicitním experimentům v laboratoři (patřičné pozornosti se dostává i další mimozemské potvoře, ze které se rodí zdatný konkurent xenomorfa). Což je lepší variantou, než kdyby se jen otrocky recyklovalo zajeté dějové schéma z filmů.

Alien: Earth - In Space, No One... (Sezóna 1 - Epizoda 5) 8/10

Obvyklá dramaturgická klička v podobě flashbackové zastávky po cestě je v současné době součástí prakticky každé série, protože se jedná o jednoduchý způsob, jak navýšit obsahovou výplň a nejinak je tomu i zde. Povinná vysvětlovací odbočka v páté epizodě ovšem dostala podobu překvapivě zdařilé variace na Scottův originál, ve které nechybí třenice mezi členy posádky, obstojná dávka napětí, spousta fan service prvků (nejen na původní film, ale i Fincherovu trojku, ať už jde o pov záběry xenomorfa nebo jeho nepřesvědčivé cgi vyobrazení:-)) i patřičně explicitní hrátky s mimozemskými potvorami na palubě, které vrcholí očekávanou potyčkou s xenomorfem, která se krátce odehrála v úvodu prvního dílu.

Alien: Earth - The Fly (Sezóna 1 - Epizoda 6) 7/10

Po osvěžujícím retrospektivním výletu na palubu lodi, který skvělým způsobem vzdal poctu Scottovu originálu, je v šesté epizodě zpět obvyklé vypravěčské schéma v podobě pomalým tempem se odvíjejícího děje na ostrovní základně, ve kterém se v první řadě budují vztahy mezi postavami, spřádají se spiklenecké plány a připravuje se půda pro očekávané střetnutí s uprchlými mimozemskými potvorami ve finále sezóny (macho rozhovor ve výtahu láká na pořádnou mano a mano potyčku). Naštěstí se při tom nezapomnělo na pokračující experimenty v laboratoři, které vedle dávky atmosféry a napětí přinášejí rovněž další střípek do kánonické skládačky vývojového cyklu xenomorfa a konečně také nějakou oběť.

Alien: Earth - Emergence (Sezóna 1 - Epizoda 7) 7/10

S blížícím se závěrem dobrodružství xenomorfů na matičce Zemi se v sedmé epizodě dle očekávání přepíná na vyšší rychlostní stupeň, což se projevuje hned na několika frontách současně. Děj konečně nabírá na obrátkách (s výjimkou retrospektivního dostaveníčka na palubě lodi se tentokrát odehraje více dramatických událostí, než ve všech předešlých epizodách dohromady), tempo se zrychluje, xenomorfové se pouštějí do práce ve větším měřítku a vedlejší postavy začínají padat jako kuželky. Vedle toho se tady najde prostor i pro další prohloubení kánonu (komunikace s xenomorfy z Jeunetovy čtyřky se posunula na další level:-)), náhlé sourozenecké rozepře a nezvanou ozbrojenou návštěvu na ostrově.

Alien: Earth - The Real Monsters (Sezóna 1 - Epizoda 8) 7/10

Sezóna dospěla do svého finále a kupodivu se tak nestalo v podobě velkolepého zúčtování, ve kterém si to všichni rozdají se všemi. Namísto toho se osmá epizoda věnuje dalšímu rozestavění figurek na šachovnici pro následující hru, tj. druhou sezónu, na což doplácí zejména nejslibněji působící laboratorní exemplář, jehož potenciál je stále trestuhodně nevyužitý. Filosofickou debatu na téma povahy skutečných monster (nic nového nejen v rámci téhle značky) naštěstí vynahrazuje avizovaný souboj bio/tech titánů, překvapivé odhalení pravé identity jistého přisluhovače a závěrečná výměna rolí, při které partička umělohmotných adolescentů konečně přebírá otěže. Povinný cliffhanger pak významně láká na věci příští.

Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 3 - Epizoda 1 - 10)

Star Trek: Strange New Worlds - Hegemony Part II (Sezóna 3 - Epizoda 1) 8/10

Třetí sezóna v první epizodě servíruje velkolepé zakončení příběhové linky s ještěráky z poslední epizody předchozí série (v rámci ST v minulosti běžný dramaturgický trik s rozdělením jednoho souvislého příběhu mezi dvojici navazujících sezón se v téhle sérii objevuje vůbec poprvé), přičemž je potěšující, že tvůrci nadále nijak nepolevili stran kvality. Na několika místech souběžně probíhající děj nabídne jak sympatickou dávku napětí, akce, humoru (na čemž má hlavní podíl nová posila strojovny) i romantiky. Škoda jen, že samotní ještěráci tentokrát moc prostoru se ukázat tváří v tvář nedostanou.

Star Trek: Strange New Worlds - Wedding Bell Blues (Sezóna 3 - Epizoda 2) 7/10

Po hektickém zachraňování celé galaxie přichází na řadu pro změnu komorně pojatá "odpočinková" podívaná. Tvůrci ve druhé epizodě kombinují klasickou premisu ze ST kuchyně o posádce nevědomky uvězněné v alternativní realitě a s tím souvisejících potížích se všemocnou mimozemskou bytostí, která je za situaci odpovědná a další kapitolu v rámci romantické linky vy-víte-mezi-kým. Ve středu všeho nepříliš objevného dění se ocitá nedobrovolná spolupráce dvojice soků v lásce, která přivádí na scénu další staronovou postavu. Pohled na sestru nevěstu za předvídatelný děj ovšem stojí.

Star Trek: Strange New Worlds - Shuttle To Kenfori (Sezóna 3 - Epizoda 3) 8/10

Tradice příběhových nebo žánrových experimentů v rámci každé sezóny pokračuje ve třetí epizodě další kapitolou, skrze kterou se ST odvážně vydává tam, kam dosud (případně dlouho) nevkročil. Tentokrát se posádka vydává na výlet do žánru, ve kterém dominují hordy nemrtvých v doprovodu frajerů s hrbolky na čele, kteří po krátké pauze slaví návrat na scénu. Vedle toho dostane prostor i splynutí mysli, temná odhalení z minulosti a třenice v řadách členů posádky. Zesnulí soukmenovci slouží jen jako atraktivní kulisa, nicméně na pár výživných záběrů (fajn make-up) se při tom nezapomnělo.

Star Trek: Strange New Worlds - A Space Adventure Hour (Sezóna 3 - Epizoda 4) 9/10

Další experimentální díl se věnuje klasické premise o poruše simulátoru, která ohrožuje celou loď. Povědomé příběhové schéma o uvěznění postav v detektivním dobrodružství ve virtuálních kulisách je ve čtvrté epizodě obohaceno o zábavný meta prvek "seriálu v (předčasně ukončeném) seriálu", vzdávající poctu původní sérii, roztomile naivní retro atmosféru (kostýmy a účesy jsou top) a nápadité doplnění ST kánonu (technologie simulátoru až v budoucnosti). Aby toho nebylo málo, tak dojde i na náznak rodícího se milostného trojúhelníku a "nepovedené" záběry na pozadí závěrečných titulků.

Star Trek: Strange New Worlds - Through The Lens Of Time (Sezóna 3 - Epizoda 5) 9/10

V rámci návratu ke klasickému planet of the week formátu se tvůrci v páté epizodě uchylují k tradičnímu ST konceptu "výsadek na povrchu planety i posádka lodi na orbitě čelící neznámému (jak jinak než smrtelnému) nebezpečí" a činí tak ve velkém stylu. Záhadou opředenému vyprávění totiž nechybí pečlivě dávkované napětí, vztahová dynamika mezi postavami ani red shirt vsuvka s typickým vyústěním. Navíc pozornost je po delší době opět upřena na nějakou vedlejší postavu a neúprosný nový protivník, tajuplně propojený s jistou výstřední členkou posádky, ještě neřekl poslední slovo.

Star Trek: Strange New Worlds - The Sehlat Who Ate Its Tail (Sezóna 3 - Epizoda 6) 9/10

Tvůrci se rozhodli zaplnit další prázdná místa v ST kánonu a počínají si při tom přímo excelentně. V šesté epizodě se do záře reflektorů konečně vrací budoucí nejmladší kapitán ve flotile a tentokrát rovnou do kapitánského křesla, aby s pomocí části posádky vyřešil po vzoru neporazitelného testu na akademii podobnou no-win scenario situaci v praxi. Při tom zakusí břímě velení, podstoupí zkoušku svědomí a morálky a prožije charakterově formativní zkušenost. Prostořeký zástupce šéfinženýra potvrzuje svůj komediální potenciál a hravé ovládání lodi a komunikace po drátě nápaditost tvůrců.

Star Trek: Strange New Worlds - What Is Starfleet? (Sezóna 3 - Epizoda 7) 7/10

V jednom z předchozích dílů avizovaný dokument o životě posádky se v sedmé epizodě zhmotnil do podoby "odtajněné" reportáže z probíhající přísně tajné mise. Zkoumání hranic storytellingu v rámci ST tak pokračuje dalším experimentálním dílem prostřednictvím found footage formátu, ve kterém se členové posádky potýkají se stinnými stránkami služby, v nichž hraje hlavní roli střet ideálů a povinností, na pozadí přespříliš jednoduchého příběhu o pomoci strádající cizí formě inteligentního života. V doprovodné infografice ovšem padne spousta zajímavých detailů (pokud nepodléhají utajení:-)).

Star Trek: Strange New Worlds - Four-And-A-Half Vulcans (Sezóna 3 - Epizoda 8) 8/10

Psychické nebo fyzické proměny členů posádky patří ve ST k tradičním tématům, skrze které lze charaktery postav ukázat v jiném (mnohdy značně odlišném) světle. Osmá epizoda se nese v odlehčeném duchu s nezbytnou dávkou nadsázky a romantiky, protože volba tentokrát padla na přátele se špičatýma ušima a neúprosným logickým myšlením. Během jejich svérázného působení na palubě tak zbytek posádky zažije humornou sérii nedorozumění a neshod, při kterých excelují zejména kolegové ze strojovny a budoucí kapitánská posila. Vtipným bonusem je pak potitulková lekce lidských zvyků:-).

Star Trek: Strange New Worlds - Terrarium (Sezóna 3 - Epizoda 9) 8/10

Záliba tvůrců v osvědčených žánrových schématech (zpracovaných nejen v rámci ST) se v deváté epizodě projevuje povědomou příběhovou linkou, ve které hlavní roli hraje nedobrovolný výlet skrze červí díru, zakončený ztroskotáním na neznámé planetě. Pozornost je jako obvykle soustředěna na další vedlejší postavu v jejím souboji o přežití, do kterého se zapojí i nečekaný pomocník z řad obávaných protivníků, postižený stejným osudem. Potenciálně zajímavá komplikace je bohužel prozrazena už v podtitulu a v průběhu děje se s ní kromě závěrečného kánonického propojení nijak nepracuje..

Star Trek: Strange New Worlds - New Life And New Civilizations (Sezóna 3 - Epizoda 10) 8/10

Představení nového sveřepého protivníka v jedné z předchozích epizod dávalo tušit, že závěr třetí sezóny tvůrci věnují dalšímu pokračování potyčky s nepřáteli, uvězněnými v jiné dimenzi. Využili při tom příležitosti a kromě další návštěvy kapitánova nástupce v desáté epizodě vrátili zpět na scénu i nedávno zesnulou postavu. Očekávané střetnutí se odvíjí v odlišném tónu, než je u podobných konfrontací zvykem, protože důraz je kladen na emocionálním vývoj postav a nikoliv spektakulární akci. Sentimentálně dojemný závěr pak přináší variaci na příhodu, ve které hlavní roli hraje flétna a rodina.

Mission: Impossible 1 - 8

Mission: Impossible 9/10

De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. 

Mission: Impossible II 7/10

Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu.

Mission: Impossible III 6/10

Abramsova kopírka (kteroužto metodu si následně značně oblíbil) libovolné epizody Aliasu od rozpůlení finále na dvě scény a vložení první části do úvodu filmu (protože napětí), přes použití nicneříkajícího MacGuffina (zde namísto Rambaldiho rádobyvtipný "Rabbit's Foot"), na čemž série do té doby a naštěstí už nikdy potom nestála, po vtipného techguy poskoka (zde namísto Flinkmana podobně snaživý Benji), se skvělým a neústupným Hoffmanem jako hlavním záporákem, sympatickou Monaghan v roli nového Huntova romantického zájmu, středobodem celé série, totiž ústředním heistem, vyřešeným dvěma střihy (Hunt se dostává na střechu / Hunt skáče s padákem z budovy), nejslabším finále ze všech filmů a velkým přínosem do série v podobě postavy Pegga.

Mission: Impossible - Ghost Protocol 8/10

Birdův návrat značky na výsluní jak po finanční, tak kvalitativní stránce, který znamenal definitivní přerod série ke konceptu "velké akční atrakce propojené nějakou tou dějovou linkou" (přičemž do té doby to bylo naopak), častokrát v podobě šílené eskamotérské sekvence, při které se Cruise odmítá zastupovat kaskadérem a pojišťovny začínají kolabovat (a shodou okolností dorazivší ve stejném roce, ve kterém na stejný koncept naskočila svým pátým dílem série Fast And Furious), s představením Rennera jakožto potenciální Cruiseovy náhrady (což nakonec tak úplně nevyšlo), kancelářskou krysou Peggem chvályhodně "povýšeným" na regulérního členu týmu, šikovnou Patton jakožto osvěžujícím ženským elementem a skvělým Nyqvistem v roli šíleného hlavního záporáka.

Mission: Impossible - Rogue Nation 9/10

McQuarrieho špionážní pecka a (prozatím) kvalitativní vrchol celé série, ve které funguje na jedničku úplně všechno od zapeklité zápletky, která svým stylem "kdo je s kým a proti komu" připomene dějovou spletitost jedničky a přinášející s sebou úžasnou (a zprvu tajemnou) novou posilu Ferguson a bohužel naposledy také Rennera, přes parádně chladnokrevného hlavního záporáka Harrise a vzájemný soutěživý vztah s Huntem, v jehož rámci se oba průběžně přetahují o to, kdo z nich je chytřejší, po skvělé akční sekvence (dostaveníčko v opeře snad ani nešlo natočit lépe, plus návrat kombinace Hunt & motorka se po letech náramně povedl) a sice trochu umírněné, ale velice chytré finále, které krásně zrcadlí začátek filmu (Hunt v závěru naloží s Lanem úplně stejně, jako Lane s Huntem v úvodu). 

Mission: Impossible - Fallout 9/10

McQuarrieho pokračování v krasojízdě po stránce kvality a tentokrát i zcela zaslouženě financí (prozatím nejvyšší tržby vůbec), ve kterém akční sekvence v sérii dosáhly (alespoň do této doby) svého vrcholu jak z pohledu technické realizace, tak divácké imerze (halo seskok, honička v ulicích i bitka na toaletách jsou fakt neuvěřitelné), ve srovnání s Rouge Nation s malinko slabší dějovou linkou, která zde zastupuje opravdu jen pojítko mezi jednotlivými akčními highlighty a s malinko slabším hlavním záporákem Cavillem (což trochu nepochopitelně propálil už trailer, takže na překvapení až ve filmu, bohužel, nedošlo) a naštěstí neselhávající Ferguson a se strhujícím helikoptérovým finále, u kterého má divák pocit, že už snad nepůjde ničím překonat (přičemž věřím, že v rozlučkovém dvojdíle všechny McQuarrie přesvědčí o opaku).

Mission: Impossible - Dead Reckoning: Part One 7/10

McQuarrieho nečekaný tvůrčí úkrok stranou jak z pohledu kvality, tak s ohledem na zklamání z dosavadních tržeb též financí, ve kterém se přiznaná předehra před velkým finále v příštím díle redukuje na pouhý hon za triviálním MacGuffinem na jehož konci číhá v současnosti trendy globální hrozba v podobě všemocné A.I., vyplněný spoustou vysvětlovacích scén, na poměry předchozích dílů až překvapivě zaměnitelnou akcí (tentokrát se žádný opravdový highlight bohužel nekoná), doprovázený nevýrazným Moralesem jako hlavním (vlastně zástupným) záporákem, novou pomocnicí Atwell, starým dobrým Czernym navracejícím se po jedničce znovu do hry, trestuhodně nevyužitou (respektive odepsanou) Ferguson a zakončený velkolepým vlakovým finále kopírujícím nejmenovanou videohru.

Mission: Impossible - The Final Reckoning 6/10

McQuarrieho pokus o kvalitativní reparát v podobě původně zamýšlené závěrečné kapitoly jak pro postavu Hunta, tak i celou sérii (z čehož v průběhu problémové produkce, která vyhnala rozpočet filmu do absurdních výšin, nakonec sešlo), který poprvé v sérii dějově přímo navazuje na svého předchůdce, ale navzdory převlečení dresu neboli změně podtitulu opakuje tytéž chyby s přemírou vysvětlovacích scén (nově doplněných flashforwardy a retcony), zaměnitelnou akcí (za pozornost stojí jen prohlídka ponorky a finálový kaskadérský kousek s dvojplošníkem), nepřesvědčivým záporákem Moralesem, nevyužitou Atwell, neobratným odklizením člena týmu (Ferguson vystřídal Rhames) a nevýrazným OST na pozadí dosud nejdelší stopáže v sérii, jako předvedl předchozí díl, čímž podkopává i to málo, co posledně fungovalo.

The Last Of Us (Sezóna 2 - Epizoda 1 - 7)

The Last Of Us - Future Days (Sezóna 2 - Epizoda 1) 8/10

Mazin s Druckmannem neopravují, co není rozbité, takže všechny silné stránky z premiérové řady (parádní atmosféra, audiovizuál doslova kopírka předlohy, citování konkrétních scén ze hry, smysluplné rozšíření lore, špičkové produkční hodnoty, geniální OST od Santaolally) jsou ve druhé sezóně zachovány a k tomu se do služby hlásí nové castingové posily, které prozatím působí více než zdatně. První epizoda se nepřekvapivě věnuje expoziční práci, takže hlavní slovo tady má představovačka postav a prostředí na pozadí překvapivého prologu, ve kterém je prozrazena jak identita antagonisty (respektive pozdějšího protagonisty), tak ústřední téma celého vyprávění, takže o tohle odhalení je neznalý divák ochuzen ještě než začnou úvodní titulky:-). Snad si tvůrci na oplátku připravili do dalších dílů nějaká jiná překvapení.

The Last Of Us - Through The Valley (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Ve druhé epizodě Mazin s Druckmannem dokazují, že pojem "výplňový obsah k natažení stopáže" nemají ve slovníku, protože si pro neznalce předlohy přichystali drtivou emocionální nálož v podobě golfového turnaje, kterým beze zbytku naplňují pořekadlo nejmenovaného klasika o pomstě, chutnající nejlépe za studena (zdánlivě předčasné odhalení druhé hlavní postavy v předchozím díle se tak zpětně ukazuje jako logické). Fanouškům hry pak servírují obvyklý mix dokonalého reprodukování konkrétních scén ze hry v prostředí, které působí jako identická kopie předlohy, tu více, tu méně poupraveného kánonu (ve většině případů jsou změny ku prospěchu věci) a parádně hrajícího castingu, přičemž třešničku na dortu představuje absolutní akční inferno s hordou nakažených. Prozatím nejlepší epizoda napříč sezónami 

The Last Of Us - The Path (Sezóna 2 - Epizoda 3) 8/10

Jak se dalo očekávat, ve třetí epizodě Mazin s Druckmannem šlapou na brzdu a velkolepou akcí, kanonádou emocí a šokujícími událostmi nabitou jízdu v předchozím dílu vyměňují za komorní přehlídku dialogových scén, ve kterých se připravuje půda pro nadcházející odyseu za spravedlností, respektive odplatou (a pokud nedojde k překopání předlohy, tak ve finále i odpuštění), která je reprezentována letmým pohledem na obě nepřátelské frakce, které se hlavním postavám za nedlouhou postaví do cesty. Produkční hodnoty jsou nadále na prvotřídní úrovni (panorama zchátralého velkoměsta jako by vypadlo přímo ze hry), casting podává kvalitní herecké výkony a přesunem děje do městského prostředí se vyprávění posouvá ke stěžejním událostem v předloze, takže nezbývá než se těšit na nadcházející epizody.

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

The Last Of Us - Feel Her Love (Sezóna 2 - Epizoda 5) 8/10

Úvod páté epizody nenápadně naláká na adrenalinový sklepní souboj s unikátním bossem ze hry (doufám, že Rat king dříve nebo později dostane šanci se předvést v plné kráse/síle), aby vzápětí poté Mazin s Druckmannem vyslali hlavní postavy na nepříliš příjemnou návštěvu k oběma nepřátelským frakcím najednou a k tomu i se zastávkou u nakažených, přičemž tak činí prostřednictvím vyvážené kombinace akce, kradmých pasáží, hororových momentů, decentně humorných interakcí mezi ústřední dvojicí a seriózního dramatu v bohužel předčasně ukončeném finále. Stran narativu se všudypřítomné odchylky vůči předloze konečně zúročily v podobě chvályhodného rozšíření seriálového kánonu o prvek šíření nákazy skrze spóry, zatímco závěrečný flashback naznačuje, že příště si asi odbydeme retrospektivní vsuvku.

The Last Of Us - The Price (Sezóna 2 - Epizoda 6) 8/10 

Jak se dalo po předchozím díle vytušit, šestá epizoda představuje vzpomínkovou zastávku na cestě těsně před finále druhé sezóny, která se nese v odpočinkovém (převážně dialogovém a vztahovém) duchu, jejímž prostřednictvím Mazin s Druckmannem využili příležitosti a vrací zpět do hry oblíbenou postavu, jejíž šokující skon uvedl do pohybu veškeré uplynulé dění, aby dořešili (respektive objasnili) příběhovou linku, týkající se příčin rozkolu mezi hlavními postavami, který stál na počátku celého vyprávění. Přičemž se tak děje dalším nápaditým poupravením kánonu (rozlučka v lese se povedla, přesto je škoda, že na průzkum nemocnice nedošlo) v doprovodu dalšího kytarového sóla, pár doslovných rekonstrukcí scén ze hry a především emocionálně drtivé závěrečné tečky, která naplno zúročí úvodní rodinný flashback.

The Last Of Us - Convergence (Sezóna 2 - Epizoda 7) 8/10 

Po vysvětlující retrospektivní zastávce v minulém díle Mazin s Druckmannem v šesté epizodě uzavírají finále druhé sezóny prostřednictvím osvědčené kombinace věrného vyobrazení konkrétních scén ze hry, zasazených do autenticky působících kulis (některé městské scenérie jsou přeneseny z předlohy dokonale), prozkoumání stěžejních témat herního předobrazu (pomsta jako příčina nekonečné spirály násilí a odpuštění jako jediné východisko z bludného kruhu), které se naplno zúročí až v dalších sezónách, větších nebo menších změn v rámci kánonu a skromného množství akce. Vzhledem k rozdělení adaptace druhého dílu do vícero sezón se tak děje v doprovodu otevřeného konce (který postrádá patřičný klimax) a povinného cliffhangeru, který odhaluje nadcházející změnu perspektivy skrze pohled na události z druhé strany.

Dune: Prophecy (Sezóna 1 - Epizoda 1 - 6)

Dune: Prophecy - The Hidden Hand (Sezóna 1 - Epizoda 1) 8/10

Jak se povede juniorovi příběhově navázat na Herberta po stránce kvality se teprve ukáže, ale hlavní úkol první epizody seriálového rozšíření téhle značky, tj. stručnou rekapitulací kánonu v úvodu připomenout divákům univerzum, představit postavy a rozestavět figurky na šachovnici pro rozehrání "hry o trůny" ve sci-fi kulisách v dalších dílech, byl splněn na výbornou. Prequelový spin-off si od Villeneuveova filmového majstrštyku naštěstí "vypůjčuje" všechny podstatné trumfy (casting podává vynikající herecké výkony nehledě na rozsah dané role (individuálně pochválit zaslouží především dvojice Watson a Strong), audiovizuální podání a art design věrně kopíruje filmovou adaptaci, přičemž produkční hodnoty jsou na špičkové úrovni, byť se logicky nemohou rovnat filmovým možnostem), takže prozatím převládá velká spokojenost:-).

Dune: Prophecy - Two Wolves (Sezóna 1 - Epizoda 2) 8/10

Další dávka komorní konverzačky v uzavřených prostorech ve druhé epizodě naznačuje, že série oproti filmové adaptaci nebude stát na atrakcích pro první signální soustavu, ale na příběhových zákrutech, nečernobílých postavách a jejich komplikovaných vztazích a v neposlední řadě na hereckých výkonech všech zúčastněných, přičemž tentokrát dostala šanci se náležitě herecky ukázat dvojice Williams a Fimmel. Po stránce narativu putuje k tvůrcům pochvala za jasný tah na branku, protože žádné přešlapování na místě, točení se v kruhu a podobné "fillerové" praktiky (typu "Watson a Fimmel se střetnou v posledním díle (nečekaná konfrontace v závěru dílu je parádní) , ať máme ve druhé sezóně o čem vyprávět"), aneb častý to neduh současné seriálové produkce (nehledě na množství dílů v rámci sezóny), se tady nekoná. 

Dune: Prophecy - Sisterhood Above All (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Po stránce narativu dochází ve třetí epizodě k mírnému zvolnění tempa, protože hlavní příběhová linka si tentokrát dává pauzu ve prospěch retrospektivního vyprávění, které v rámci sezóny plní funkci world buildingu v podobě formování charakterů, většího prohloubení vztahů mezi postavami, vyplňování mezer v minulosti postav a obecně rozšíření příběhového kontextu. Flashbackové epizody v mnoha sériích slouží jen jako nepodstatný dějový filler a do určité míry to platí i zde, naštěstí v tomhle případě se tento malý nedostatek kompenzuje nadále vynikajícími produkčními hodnotami (kombinace opulentních městských scén ala SW a strohých přírodních scén ala GoT představuje zajímavý designový mix) a několikrát se připomene i stylový audiovizuál během scén, ve kterých si tvůrci pohrávají s kontrastem světla a stínu.

Dune: Prophecy - Twice Born (Sezóna 1 - Epizoda 4) 8/10

Po flashbackové zastávce v dávné minulosti se čtvrtá epizoda znovu zaměřuje na aktuální dění, ve kterém hlavní roli ani tentokrát nehrají spektakulární akční atrakce, nýbrž pomalým tempem plynoucí konverzační scény v komorních kulisách, přičemž s blížícím se koncem sezóny je znát, že události začínají nabírat na obrátkách a intriky, konspirace, manipulace a zrady (reprezentované skvělou scénou "tiché pošty", vedoucí k pozvánce mezi vládnoucí elitu) už přinášejí první výsledky. Naštěstí spousta tajemství stále čeká na své odhalení (stran podstaty tajemné hrozby připomenuté v sugestivní scéně hromadné hypnózy a záhadného původu samozvaného spasitele snad dojde v závěru k uspokojivému vysvětlení bez obligátního titulku "pokračování příště"), tudíž lze předpokládat, že si tvůrci pro diváka přichystali nějaké překvapení.

Dune: Prophecy - In Blood Truth (Sezóna 1 - Epizoda 5) 8/10

Předehra k velkému (sezónnímu) finále se v páté epizodě dle očekávání nese v duchu předchozích dílů, což znamená přehlídku dialogových scén, ve kterých se jednotlivé postavy a zájmová uskupení předhánějí v osnování intrik a spřádání plánů (uvnitř plánů:-)), přičemž obvyklý příběhový kolorit série je tentokrát narušen rychlou akční vsuvkou (výskytem skromná, leč osvěžující změna) a několika krátkými výpravnými sekvencemi. Některá tajemství a spiknutí jsou konečně prozrazena, díky čemuž se události dávají neodvratným způsobem do pohybu, agenda mnoha postav se tak (pro diváka příjemně) komplikuje a závěrečné "rodinné" překvapení slibuje "drama antických rozměrů", tudíž příhodné podmínky pro strhující klimax v posledním díle jsou připraveny (snad se v něm tvůrci neuchýlí k nějakému šokujícímu cliffhangeru).

Dune: Prophecy - The High-Handed Enemy (Sezóna 1 - Epizoda 6) 9/10 

Velkolepé finále v šesté epizodě parádním způsobem uzavírá jednotlivé příběhové linky ze všech předchozích dílů a stejně tak úročí esenciální ingredience značky v podobě strhující podívané, ve které se uplynulé událostí osudově proplétají, spiklenecké plány se hroutí za pochodu, rodinní příslušníci se obracejí proti sobě se zbraní v ruce, vysvětlující flashbacky, odhalující temná tajemství v minulosti, získávají na zásadním významu, z věrných spojenců se stávají zapřisáhlí nepřátelé a dosavadní početné řady postav povážlivě řídnou. Závěr první sezóny naštěstí nabízí uspokojivý dějový klimax bez toho, aby diváka potrápil nějakým násilným cliffhangerem (byť některé otázky zůstávají nadále nezodpovězeny), takže nezbývá než se těšit, jaká příběhová překvapení si tvůrci přichystali pro diváky ve druhé sezóně.

The Continental (Sezóna 1 - Epizoda 1 - 3)

The Continental - Brothers In Arms (Sezóna 1 - Epizoda 1) 7/10

Mytologie světa a zbraňový fetiš z Wicka se potkává s podsvětím a atmosférou z Gangs of London a časovým zasazením děje a stylovým hudebním doprovodem z videoherní trojky Mafie a je to radost sledovat. Historka o tom, jak Winston k hotelu přišel a kolik lidí při tom skončilo s kulkou v hlavě (nebo jiné, životně důležité části, těla:-)), v první epizodě předvádí solidní rozjezd. Jak se dalo s přesunem značky z plátna na obrazovku předem očekávat, akce tentokrát ustoupila do pozadí ve prospěch dialogových scén, vykreslení postav a vztahů mezi nimi a obecně příběhu. Akce a choreografie bitek sice nedosahuje kvalit jakékoliv potyčky z mateřské série, ale v rámci streamovací produkce jde o nadstandard a ani její množstevní zastoupení v ději není pouze symbolické. Neznámý casting je typově obsazený dokonale (bizarní sourozenecká dvojice zabijáků vládne:-)). Škoda, že se Gibson v ději moc neukáže, ale i na omezeném prostoru dokazuje, že styl a charisma stále neztratil. Pochvala za nečekaný závěr dílu, tematický OST plný dobových pecek a postavu zástupce zákona, čímž padá dosavadní teorie o neexistenci policejních složek v tomto univerzu:-).

The Continental - Loyalty To The Master (Sezóna 1 - Epizoda 2) 7/10

Typická mezihra před velkým finále poté, co v úvodním díle došlo k představení postav a rozestavění figurek na šachovnici. Numizmatický MacGuffin kompletně vyklízí pole, stejně tak (s ohledem na kořeny značky paradoxně) akce je tentokrát jen do počtu, mytologie okolo hotelu, zabijáků a pravidel se opět dávkuje s velkou rozvahou a taktéž dějově se žádný výraznější posun nekoná. Druhá epizoda se tematicky ještě výrazněji odklání od původní série, než tomu bylo v předchozím díle. Činí tak ve prospěch hutného krimi dramatu, které stojí na panoptiku zábavných/bizarních postav všeho druhu, parádním dobovém OST, který dokáže konkrétní scény náležitě podtrhnout a stylové 70s atmosféře NYC a funguje to skvěle. Gibson se bohužel znovu na place příliš dlouho nezdrží (doufám, že alespoň ve finálním zúčtování dostane prostor se patřičně ukázat a totéž pak platí i pro zabijácká dvojčata). Oba díly prozatím dokazují, že wickovské univerzum toho nabízí mnohem více, než jen prvotřídní non-stop akci s gun-fu a špičkový showreel stunt teamu pod vedením Stahelskiho a Kolstada. Snad finální kapitola nepoleví v dosavadní kvalitě a potvrdí výbornou formu celé série.

The Continental - Theater Of Pain (Sezóna 1 - Epizoda 3) 7/10

Dlouhé čekání se naštěstí vyplatilo a grande finale se jednak vrací zpět ke kořenům série a jednak naplňuje poučku o tom nejlepším až na konci. Všechna dosavadní pozitiva série (typově přesný casting, skvělá retro atmosféra a vynikající dobový OST) jsou přítomna i tentokrát a k tomu hned několik vítaných bonusů navíc. Komu v předchozích dílech chyběla pořádná dávka akce, tak se ve třetí epizodě dočkal v míře vrchovaté. Zdejší nesourodá partička antihrdinů v prostorách hotelu rozjíždí v hodinovém klimaxu slušně explozivní afterparty. Akce a choreografie bitek je sice kvalitativně nadále pod úrovní čehokoliv z hlavní série, ale nabízí více než uspokojující bodycount a zabijácká dvojčata konečně dostávají šanci prokázat, že pořekadlo "činy jsou mocnější než slova" rozhodně platí (v jejich případě, vzhledem k jejich neverbálnímu projevu, to platí doslova:-)). Největší pochvala ovšem míří směrem ke Gibsonovi, který v průběhu děje herecky řádí jako ďábel. S plot armorem se v závěru nešetřilo, přesto celkově velice vydařená odbočka značky, ať už jde o jednorázovou záležitost, nebo se někdy v budoucnu objeví další várka historek z podsvětí, totiž z hotelového provozu:-).

Mission: Impossible 1 - 7

Mission: Impossible 9/10

De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. 

Mission: Impossible II 7/10

Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu.

Mission: Impossible III 6/10

Abramsova kopírka (kteroužto metodu si následně značně oblíbil) libovolné epizody Aliasu od rozpůlení finále na dvě scény a vložení první části do úvodu filmu (protože napětí), přes použití nicneříkajícího MacGuffina (zde namísto Rambaldiho rádobyvtipný "Rabbit's Foot"), na čemž série do té doby a naštěstí už nikdy potom nestála, po vtipného techguy poskoka (zde namísto Flinkmana podobně snaživý Benji), se skvělým a neústupným Hoffmanem jako hlavním záporákem, sympatickou Monaghan v roli nového Huntova romantického zájmu, středobodem celé série, totiž ústředním heistem, vyřešeným dvěma střihy (Hunt se dostává na střechu / Hunt skáče s padákem z budovy), nejslabším finále ze všech filmů a velkým přínosem do série v podobě postavy Pegga.

Mission: Impossible - Ghost Protocol 8/10

Birdův návrat značky na výsluní jak po finanční, tak kvalitativní stránce, který znamenal definitivní přerod série ke konceptu "velké akční atrakce propojené nějakou tou dějovou linkou" (přičemž do té doby to bylo naopak), častokrát v podobě šílené eskamotérské sekvence, při které se Cruise odmítá zastupovat kaskadérem a pojišťovny začínají kolabovat (a shodou okolností dorazivší ve stejném roce, ve kterém na stejný koncept naskočila svým pátým dílem série Fast And Furious), s představením Rennera jakožto potenciální Cruiseovy náhrady (což nakonec tak úplně nevyšlo), kancelářskou krysou Peggem chvályhodně "povýšeným" na regulérního členu týmu, šikovnou Patton jakožto osvěžujícím ženským elementem a skvělým Nyqvistem v roli šíleného hlavního záporáka.

Mission: Impossible - Rogue Nation 9/10

McQuarrieho špionážní pecka a (prozatím) kvalitativní vrchol celé série, ve které funguje na jedničku úplně všechno od zapeklité zápletky, která svým stylem "kdo je s kým a proti komu" připomene dějovou spletitost jedničky a přinášející s sebou úžasnou (a zprvu tajemnou) novou posilu Ferguson a bohužel naposledy také Rennera, přes parádně chladnokrevného hlavního záporáka Harrise a vzájemný soutěživý vztah s Huntem, v jehož rámci se oba průběžně přetahují o to, kdo z nich je chytřejší, po skvělé akční sekvence (dostaveníčko v opeře snad ani nešlo natočit lépe, plus návrat kombinace Hunt & motorka se po letech náramně povedl) a sice trochu umírněné, ale velice chytré finále, které krásně zrcadlí začátek filmu (Hunt v závěru naloží s Lanem úplně stejně, jako Lane s Huntem v úvodu). 

Mission: Impossible - Fallout 9/10

McQuarrieho pokračování v krasojízdě po stránce kvality a tentokrát i zcela zaslouženě financí (prozatím nejvyšší tržby vůbec), ve kterém akční sekvence v sérii dosáhly (alespoň do této doby) svého vrcholu jak z pohledu technické realizace, tak divácké imerze (halo seskok, honička v ulicích i bitka na toaletách jsou fakt neuvěřitelné), ve srovnání s Rouge Nation s malinko slabší dějovou linkou, která zde zastupuje opravdu jen pojítko mezi jednotlivými akčními highlighty a s malinko slabším hlavním záporákem Cavillem (což trochu nepochopitelně propálil už trailer, takže na překvapení až ve filmu, bohužel, nedošlo) a naštěstí neselhávající Ferguson a se strhujícím helikoptérovým finále, u kterého má divák pocit, že už snad nepůjde ničím překonat (přičemž věřím, že v rozlučkovém dvojdíle všechny McQuarrie přesvědčí o opaku).

Mission: Impossible - Dead Reckoning: Part One 7/10

McQuarrieho nečekaný tvůrčí úkrok stranou jak z pohledu kvality, tak s ohledem na zklamání z dosavadních tržeb též financí, ve kterém se přiznaná předehra před velkým finále v příštím díle redukuje na pouhý hon za triviálním MacGuffinem na jehož konci číhá v současnosti trendy globální hrozba v podobě všemocné A.I., vyplněný spoustou vysvětlovacích scén, na poměry předchozích dílů až překvapivě zaměnitelnou akcí (tentokrát se žádný opravdový highlight bohužel nekoná), doprovázený nevýrazným Moralesem jako hlavním (vlastně zástupným) záporákem, novou pomocnicí Atwell, starým dobrým Czernym navracejícím se po jedničce znovu do hry, trestuhodně nevyužitou (respektive odepsanou) Ferguson a zakončený velkolepým vlakovým finále kopírujícím nejmenovanou videohru.

Star Trek: Strange New Worlds (Sezóna 2 - Epizoda 1 - 10)

Star Trek: Strange New Worlds - The Broken Circle (Sezóna 2 - Epizoda 1) 9/10

Druhá sezóna první epizodou kvalitativně plynule pokračuje tam, kde první sezóna loni skončila, tj. parádní jízda pro každého pravověrného trekkieho od začátku do konce s tím správným ST feelingem. Pochvala tvůrcům za to, že tentokrát dostaly větší prostor vedlejší postavy a znovu došla řeč na frajery s hrbolky na čele. Nová, až překvapivě excentrická, posila do castingu na postu šéfinženýra vypadá slibně a zatím balancuje na hraně zábavnosti/otravnosti vcelku umně. A potěšilo také pomrknutí na úplném konci, které slibuje, že ještěráci zdaleka ještě neřekli poslední slovo.

Star Trek: Strange New Worlds - Ad Astra Per Aspera (Sezóna 2 - Epizoda 2) 9/10

Legal/courtroom drama epizody mají ve ST dlouhou a bohatou tradici a nejednou patřily k těm vůbec nejlepším v dané sérii. Druhá epizoda se k této tradici úspěšně připojuje. I tady se samozřejmě více nebo méně nápadně poukazuje na současné celospolečenské problémy s přístupem k menšinám, ale je to opět provedeno v té nejlepší tradici a duchu ST. Má to vše, co správný výlet do soudní síně (nejen v rámci ST) má mít. Zdánlivě ztracený případ, extravagantní obhájce, překotné dialogové výměny, právní klička použitá na poslední chvíli a jak jinak než úlevný osvobozující verdikt na konci.

Star Trek: Strange New Worlds - Tomorrow And Tomorrow And Tomorrow (Sezóna 2 - Epizoda 3) 7/10

Ve třetí epizodě tvůrci servírují divákům další tradiční recept ze ST kuchyně v podobě cestování časem a alternativní verze budoucnosti/minulosti. Palec nahoru za opětovné soustředění pozornosti na vedlejší postavy, navíc v hodně neobvyklé, ale o to více atraktivní, sestavě. Morální dilema, spojené s návštěvou jednoho starého (vlastně v tomto případě mladého:-)) známého, je zajímavý nápad. A totéž pak platí pro překvapivou romantickou linku s nečekaně emocionálním dovětkem na konci. Nicméně samotný děj tentokrát není až tak zábavný a současně tempo občas zakolísá.

Star Trek: Strange New Worlds - Among The Lotus Eaters (Sezóna 2 - Epizoda 4) 8/10

Návrat ke klasickému planet of the week formátu se ve čtvrté epizodě děje prostřednictvím neméně klasické ST premisy "výsadek na planetě v ohrožení, posádka lodi na orbitě v ochromení a jak z toho ven". V rámci pravidelného střídání pozornosti se tady tvůrci věnují další vedlejší postavě, ale k tomu dostala prostor i nejvyšší šarže na palubě, což je fajn. Pochvala za kulisy a výpravu, které svou retro atmosférou a záměrnou nedokonalostí prostředí připomenou původní "papundeklovou" sérii. Škoda jen, že se ještě více nepracuje se zajímavou dějovou linkou zapomenutého člena posádky.

Star Trek: Strange New Worlds - Charades (Sezóna 2 - Epizoda 5) 9/10

Další epizoda, další změna použitého storytelling konceptu. Tentokrát padla volba tvůrců na regulérní soap operu, ale v případě páté epizody se jedná o konverzační "vztahovku" v tom nejlepším slova smyslu. Vedle dávky romantiky se zde totiž najde prostor i pro humor, tradiční ST téma prvotního setkání s cizí formou inteligentního života nebo další prohloubení ST kánonu, týkající se ceremoniálních zvyků a pravidel přátel se špičatýma ušima. Palec nahoru za rázný tah tvůrců v závěru dílu porušit stávající status quo a dotáhnout průběžnou dějovou linku "on & ona" až do vítězného konce.

Star Trek: Strange New Worlds - Lost In Translation (Sezóna 2 - Epizoda 6) 7/10

Šestá epizoda přináší další klasickou premisu o komunikačně-interpretačních trampotách posádky při nevědomém setkání s cizí formou inteligentního života, která byla ve ST zpracována již nesčetněkrát. Jak je v této sérii dobrým zvykem, ve středu dění je znovu jiná vedlejší postava, které s řešením případu pomáhá opět nečekaná staronová posila. To vše je pak doprovázeno několika vedlejšími příběhovými linkami, které ovšem hlavnímu ději poněkud ubírají na pozornosti. Bohužel už z podtitulu je předem jasné o co v díle nakonec půjde a žádné překvapení na diváka v ději nečeká.

Star Trek: Strange New Worlds - Those Old Scientists (Sezóna 2 - Epizoda 7) 9/10

Crossoverové epizody jsou obvykle pokladnicí nejrůznějších referencí a pomrknutí tvůrců směrem k divákům a současně výkladní skříní každé série a ST obecně. Nejinak je tomu i v případě sedmé epizody, která svou hravostí a nápaditostí potěší každého trekkieho. Nejenže zde dochází k propojení po stránce obsahu, ale navíc i formy (live action scény se kombinují s animovanými sekvencemi), čehož dokážou tvůrci náležitě využít, aneb neblahé účinky alkoholu na prostorové vnímání. Vtipným bonusem je pak fan service vysvětlení "skutečného" významu kánonického termínu TOS.

Star Trek: Strange New Worlds - Under The Cloak Of War (Sezóna 2 - Epizoda 8) 9/10

Drama založené na temných ozvěnách minulosti vybraných postav, důraz na psychologickou rovinu vyprávění, zkoumání otázek viny a trestu, posouvání hranice svědomí a morálky. Tím vším se pyšní osmá epizoda a nejen tím. Příběhově se komorněji pojatý díl jako obvykle soustředí na další vedlejší postavu, na kterou právě došla řada. Pomáhá si při tom provázáním aktuálního dění s paralelní dějovou linií v minulosti, ve které divák pocítí válečnou vřavu na vlastní kůži a lépe tak pochopí jednání postav v současnosti. Mrazivá pointa pak v nejednoznačném závěru korunuje další parádní díl.

Star Trek: Strange New Worlds - Subspace Rhapsody (Sezóna 2 - Epizoda 9) 9/10

Po crossoverovém výletu do zákoutí animace je tady další experimentální díl zkoumající, co tato série ještě unese. A unese toho hodně, protože devátá epizoda je neméně excelentní. Muzikálové díly mají obvykle za cíl dodat dané sezóně prvek jistého rozptýlení a odlehčení, což je v tomto případě splněno do puntíku hned s několika příjemnými bonusy navíc. Jednak je většina songů opravdu chytlavá (přičemž intermezzo fanoušků krvavého vína je přímo geniální) a jednak zdejší vztahové záležitosti nabývají nečekaně vážného rozměru a k tomu jsou šikovně propojeny s událostmi ST kánonu.

Star Trek: Strange New Worlds - Hegemony (Sezóna 2 - Epizoda 10) 8/10

Po slibném pomrknutí na diváky na konci prvního dílu, aniž by se pak tématu následující díly jakkoliv věnovaly, bylo předem jasné, že si tvůrci nechávají veškeré hrátky s ještěráky jako "grande finale" až na úplný konec druhé sezóny. A přesně to se v desáté epizodě stalo v doprovodu další povědomé postavy, která přidává do proslulé posádkové skládačky další důležitý dílek. Potěšilo romanticko-akční dostaveníčko v nulové gravitaci. Naneštěstí se zde projevil typický sériový syndrom a finále tudíž není tak úplně finále, nýbrž pouze předehra a velké věci se tak odehrají až na začátku třetí sezóny.

Before Sunrise & Before Sunset & Before Midnight

Before Sunrise 8/10

Hawke i Delpy super sympatická dvojice, které nelze nefandit, dialogy na první pohled a poslech o ničem a přitom o všem (v životě podstatném), nenápadné, ale o to silnější emoce, vzájemná chemie a jiskření, nenucená civilní atmosféra ("tohle by se mohlo stát i vám" - nemohlo, ale když ono se tomu v Linklaterově podání tak snadno věří:-)), prchavost okamžiku v celé své kráse, citová katarze pod noční oblohou (uff, naštěstí to vyšlo), ambivalentní závěr (ponechávající poslední slovo divákovi), ale hlavně - na všechno tak strašně málo času (aneb jak náhle to začalo, tak náhle to i skončilo):-). Plus velký respekt jak směrem k hercům, tak k Linklaterovi za technickou realizaci, protože ty neuvěřitelně dlouhé dialogové one-shoty musely být fakt výzva (pamatování si kvantum replik, obávané přebrebty, členové štábu nebo komparsu nechtěně v záběru, atd.).

Before Sunset 8/10

Hawke i Delpy pokračují v herecké krasojízdě, všechny podstatné atributy jedničky (atmosféra, chemie mezi těma dvěma a plno emocí pod povrchem) zachovány, dialogové tempo a množství témat, na které lze zavést řeč, nepolevuje, ovšem přes vokální rychlopalbu nově přibývá další vrstva "kolik je toho vyřčeno vs kolik toho zůstává nevysloveno" (ta je sice částečně přítomna i v jedničce, ale teprve ve dvojce dostává grády), pro dvojici první citové vystřízlivění/střet s realitou, poznání, že Delpy je kromě herečky i dost slušná zpěvačka/hudebnice, křehké citové balancování neradostné životní partnerské zkušenosti vs druhá šance (nebo osud?), famózní klimax se zpěvem, ve kterém jsou vzájemné city doslova hmatatelné, opět neurčitý závěr, který ale naplňuje diváka optimismem (tentokrát to už těm dvěma musí vyjít:-)) a samozřejmě další kudos za technickou realizaci.

Before Midnight 8/10

Hawke i Delpy nezklamali ani tentokrát, právě naopak, s titulní dvojící to dobře dopadlo (no konečně:-)) a s jejich dlouhodobým vztahem celkem logicky dochází k žánrovému posunu od nenáročného romcomu ke vztahové dramedy, protože krom štěstí a radosti u partnerů přibyly i nějaké ty starosti, závazky, dávné křivdy, nenaplněné ambice a sny, nebo mylné domněnky vůči protějšku, tudíž faktor "vyřčeno vs nevysloveno" mocně leveluje na "vyřčeno nebo nevysloveno, stejně za to můžeš Ty:-)", silné stránky z minula i předminula nadále přetrvávají, šíře diskutovaných témat díky dalším postavám, přicházejícím na scénu, ještě narůstá, pomalu se vkrádající rozkol "já jsem tak šťastný vs já nejsem zase až tak šťastná", atmosféra pomalu houstne a kumulativní, citově-vztahová, bomba v závěru ("kdo za co může a proč vlastně pokračovat dál"), která by z fleku mohla představovat prequel k Marriage Story:-). 

Mission: Impossible 1 - 6

Mission: Impossible 9/10

De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. 

Mission: Impossible II 7/10

Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu.

Mission: Impossible III 6/10

Abramsova kopírka (kteroužto metodu si následně značně oblíbil) libovolné epizody Aliasu od rozpůlení finále na dvě scény a vložení první části do úvodu filmu (protože napětí), přes použití nicneříkajícího MacGuffina (zde namísto Rambaldiho rádobyvtipný "Rabbit's Foot"), na čemž série do té doby a naštěstí už nikdy potom nestála, po vtipného techguy poskoka (zde namísto Flinkmana podobně snaživý Benji), se skvělým a neústupným Hoffmanem jako hlavním záporákem, sympatickou Monaghan v roli nového Huntova romantického zájmu, středobodem celé série, totiž ústředním heistem, vyřešeným dvěma střihy (Hunt se dostává na střechu / Hunt skáče s padákem z budovy), nejslabším finále ze všech filmů a velkým přínosem do série v podobě postavy Pegga.

Mission: Impossible - Ghost Protocol 8/10

Birdův návrat značky na výsluní jak po finanční, tak kvalitativní stránce, který znamenal definitivní přerod série ke konceptu "velké akční atrakce propojené nějakou tou dějovou linkou" (přičemž do té doby to bylo naopak), častokrát v podobě šílené eskamotérské sekvence, při které se Cruise odmítá zastupovat kaskadérem a pojišťovny začínají kolabovat (a shodou okolností dorazivší ve stejném roce, ve kterém na stejný koncept naskočila svým pátým dílem série Fast And Furious), s představením Rennera jakožto potenciální Cruiseovy náhrady (což nakonec tak úplně nevyšlo), kancelářskou krysou Peggem chvályhodně "povýšeným" na regulérního členu týmu, šikovnou Patton jakožto osvěžujícím ženským elementem a skvělým Nyqvistem v roli šíleného hlavního záporáka.

Mission: Impossible - Rogue Nation 9/10

McQuarrieho špionážní pecka a (prozatím) kvalitativní vrchol celé série, ve které funguje na jedničku úplně všechno od zapeklité zápletky, která svým stylem "kdo je s kým a proti komu" připomene dějovou spletitost jedničky a přinášející s sebou úžasnou (a zprvu tajemnou) novou posilu Ferguson a bohužel naposledy také Rennera, přes parádně chladnokrevného hlavního záporáka Harrise a vzájemný soutěživý vztah s Huntem, v jehož rámci se oba průběžně přetahují o to, kdo z nich je chytřejší, po skvělé akční sekvence (dostaveníčko v opeře snad ani nešlo natočit lépe, plus návrat kombinace Hunt & motorka se po letech náramně povedl) a sice trochu umírněné, ale velice chytré finále, které krásně zrcadlí začátek filmu (Hunt v závěru naloží s Lanem úplně stejně, jako Lane s Huntem v úvodu). 

Mission: Impossible - Fallout 9/10

McQuarrieho pokračování v krasojízdě po stránce kvality a tentokrát i zcela zaslouženě financí (prozatím nejvyšší tržby vůbec), ve kterém akční sekvence v sérii dosáhly (alespoň do této doby) svého vrcholu jak z pohledu technické realizace, tak divácké imerze (halo seskok, honička v ulicích i bitka na toaletách jsou fakt neuvěřitelné), ve srovnání s Rouge Nation s malinko slabší dějovou linkou, která zde zastupuje opravdu jen pojítko mezi jednotlivými akčními highlighty a s malinko slabším hlavním záporákem Cavillem (což trochu nepochopitelně propálil už trailer, takže na překvapení až ve filmu, bohužel, nedošlo) a naštěstí neselhávající Ferguson a se strhujícím helikoptérovým finále, u kterého má divák pocit, že už snad nepůjde ničím překonat (přičemž věřím, že v rozlučkovém dvojdíle všechny McQuarrie přesvědčí o opaku).