Casualties Of War

Ze slavné hollywoodské šestky o "Namu" (Cimino, Coppola, Stone, Kubrick, Stone, De Palma) si De Palma nepřekvapivě vytáhl nejkratší sirku a jeho počin stojí nespravedlivě ve stínu žánrových klasik jeho kolegů (kombinace nepopulární, protože prohrané, války a nepříjemné sebereflexe na konto počínání "správné strany" bojující za "správnou věc" si vybrala svou daň a film na rozdíl od slavnější konkurence skončil jako kapitální propadák), navzdory tomu, že téma válečných zločinů dodnes rezonuje, protože se netýká jen téhle proxy války, ale všech konfliktů v historii lidstva obecně.

Za to, že De Palma tenhle projekt s předem jasným (a totiž mizivým) profitabilním potenciálem (což je důvod, proč nikdo v Hollywoodu doteď nesebral odvahu natočit hraný film o My Lai) realizoval, si zaslouží obrovský respekt a stejně tak za to, že kromě samotného zločinu názorně ukazuje i jeho bagatelizaci jak stran přístupu armády k následnému vyšetřování, tak i k trestům pro pachatele (byť tohle se ve filmu řeší jen okrajově krátkým textovým doslovem na konci). Samotný film je samozřejmě skvělý jak zpracováním tématu, tak hereckými výkony (Fox tady jasně dokazuje, že vedle komediálního talentu zvládá i náročné dramatické role, ale hlavní hvězdou tohohle nelichotivého představení je Penn, který v poloze jistým způsobem charismatického zla překonává i Berengera v Platoon). De Palma natočil mnohem slavnější kousky, ale tenhle příspěvek do jeho filmografie se kromě svých filmových kvalit může pochlubit i vysokou společenskou důležitostí.

Scarface

Jeden z hezkých příkladů remaku, který díky přenesení děje jindy a jinam dává skutečně smysl a kdy základní nosná myšlenka zůstává stejná (gangsterský vzestup a pád), zatímco vše ostatní je nové (oproti otrockým předělávkám, kde jsou nové tak akorát loga filmových studií a někdy triky) a samozřejmě parádní film (a docela slušná videohra:-)). 

Nicméně asi půjdu proti proudu, protože ještě o malinko výše cením o deset let mladšího nevlastního bratříčka Carlito's Way. Asi proto, že Montana je prostě hajzl od začátku do konce, kterému jsem osud, jakého se nakonec dočkal, přál téměř od úvodních titulků, ale i po režijní stránce mi De Palmův pozdější kus sedl o trochu více. Ale na mou obranu je to rozdíl v podstatě na hranici (subjektivní) měřitelnosti:-).