Největší "problém" filmu spočívá v netradičním způsobem pojaté předloze. Flanagan měl před sebou těžký úkol převést Kingův krátký text, rozdělený do třech "obyčejných" kapitol v životě hlavní postavy a vyprávěný pozpátku, do srozumitelné filmové podoby se zachováním obtížně uchopitelného ducha předlohy. Nemohl se totiž opřít o standardní dramaturgické berličky storytellingu, protože povídka neobsahuje žádnou ucelenou příběhovou linku (kdo, co, proč a jak?), nýbrž nahodilé a jen volně propojené "formující" životní epizody (přičemž úvodní "apokalyptická" část do života hlavní postavy vstupuje jen okrajově), které spoléhají na emoce a atmosféru a nikoliv na drama a děj.
A s touhle výzvou se dokázal vypořádat na výbornou. Na čemž má přední zásluhu jednak schopný casting v čele s Hiddlestonem, který hraje a tančí skvěle (Hamill se taktéž herecky překonává a o to více jsem zvědavý na jeho účinkování v The Long Walk) a jednak nakažlivě optimistická nálada prostupující celým filmem (oslava života navzdory relativně pochmurnému tématu konce světa a nevyhnutelného umírání), která v kombinaci s jemným humorem (vtipný komentář vypravěče, napůl pragmaticky a napůl sarkasticky, glosující probíhající dění, se povedl) a emocionálně silnými scénami (působivé taneční číslo na ulici je jasným vrcholem celého filmu) dotváří neobyčejnou feel-good atmosféru filmu.