Nové postavy potkávají staré postavy, nostalgické připomínání původní historky (z níž se očividně nikdo z přítomných nepoučil - pořízení zbraně, útěk z města, přivolání federálů, nikdo nic?), tuna odkazů na originál, příběhová linka částečně recyklující původní film a částečně se k cíli, tj. "překvapivému" plot twistu, ubírající vlastní cestou a samozřejmě nějaké to brutální kuchání hákem a jinými rybářskými potřebami. Robinson používá všechny známé berličky k tomu, aby rozehrála s divákem osvědčenou hru, kombinující pohledný staronový casting, fan service obsah a explicitní násilí.
Bohužel hororová atmosféra má značné mezery, napětí se dostavuje jen nárazově, lekačky postrádají patřičné budování situace a jednotlivé killy se sice neobjedou bez slušné gore nadstavby a konečný bodycount se zastavil na uspokojivé hodnotě, ale samotným provedením spadají do kategorie "jde to, ale dře to". Mírnou invenci v mezích zákona představuje jen snová sekvence s cameo výstupem Gellar. A tak jediné eso v rukávu, kterým film disponuje, je obligátní whodunnit tipovačka stran identity maskovaného mstitele, respektive hádání, nakolik se tady pokusí vykrást finále libovolného Screamu. Což Robinson vyřešila metodou chytré horákyně, tj. plot twist z pohledu motivace postav sice nedává žádný smysl, ale je příhodně "šokující" (jak pro koho - hlavní záporák mě napadl po dosledování traileru:-)).