Nejenže příběhová linka postrádá jakékoliv napětí nebo atmosféru, film nefunguje ani po stránce detektivního pátrání (protože veškeré okolnosti případu, včetně identity pachatele, jsou divákovi od samého počátku známy), natož psychologického dramatu. Kromě zmíněné dramaturgické kličky uprostřed filmu, která přepne perspektivu z jedné postavy na druhou, se totiž v průběhu značně repetitivního děje nestane vůbec nic zajímavého, natož zábavného.
Kombinace nudného děje, pomalého tempa a nahodile rozprostřených artových "mnohovýznamových" vsuvek se pak podepisuje na postupem času čím dál tím více upadající divákově pozornosti. Korunu tomu všemu nasazuje deus ex machina konec, který je jednak odbytý (jakoby na pořádnou konfrontaci došly v rozpočtu prachy) a jednak nesmyslný (žádného vysvětlení stran podstaty závěrečného dění se pochopitelně divák nedočká), s psychedelickou tečkou navrch.