Největším kamenem úrazu je všudypřítomná nulová snaha všech zúčastněných dodat něco jiného než jen absolutní rutinu, čehož výsledkem je, že Story za kamerou i Murphy s Davidsonem (jakožto zbytek castingu) před ní jedou celý film na volnoběh. Příběhová linka s vykrádačkou kasína v přestrojení moc originality nepobrala a neobsahuje nic, čím by dokázala překvapit (samotný heist je svým provedením značně odbytý), přičemž se zbytkem filmu to není o moc lepší.
Humor navzdory přemíře dialogových výměn končí povětšinou ve stádiu pokusu (zejména Davidsonovy výstupy se většinu stopáže naprosto míjí účinkem), protože opravdu vtipných gagů a hlášek je ve filmu naprosté minimum. Stejně tak akce přes rádoby efektní kamerové průlety a kotrmelce vozidel žádné ceny za nápaditost nebo zručnost sbírat nebude. Jediné polehčující okolnosti tady jsou snesitelná stopáž a několik scén, ve kterých Murphy krátce připomene, proč byl svého času největší komediální hvězda v Hollywoodu (zatímco v těch ostatních dokazuje, proč už dávno není).