.jpg)
V čem minisérie vystupuje (o několik kroků) z řady je naprosto bezchybné řemeslné zpracování v podobě nasnímání všech epizod na jeden záběr. Graham si one-shot koncept vyzkoušel už v Boiling Pointu, ale tady je práce kamery dovedena téměř k dokonalosti, jelikož předěly mezi jednotlivými "jednozáběrovými" sekvencemi jsou zcela neznatelné (žádné obvyklé technické berličky typu "nenápadných" zatmívaček při změně scény nebo nájezdů kamery na největší detaily se zde nekonají). Produkčně a logisticky muselo být natáčení pro všechny neuvěřitelně náročná výzva.
Navíc tahle vychytávka neslouží jen jako stylové vyšperkování audiovizuální složky a prostředek k dokumentárně-realistickému vykreslení příběhu (což je častý problém one-shot produkce - atraktivní forma vítězí nad banálním obsahem). Pokud by minisérie byla natočena standardním způsobem, samotné vyprávění by mělo úplně stejnou váhu. Vedle kvalitních hereckých výkonů všem přítomných, z nichž je třeba vyzdvihnout trojici Grahama, Cooper a Doherty (po vzoru Grahama po A Thousand Blows další silná role), je důvodem poměrně unikátní dramaturgická struktura.
Každá epizoda je zaměřena na konkrétní aspekt celé události (zločin - zatčení a výslech, prostředí - škola, charakter a motivace pachatele - psychologické sezení, výchova a vyrovnání se s následky - rodina), přičemž v průběhu děje tvůrci zkoumají spousty seriózních témat (dětská kriminalita, pravidla vyšetřování, školní šikana, rodinné zázemí pachatele, vliv sociálních sítí, atd.). Škoda jen, že minisérie má s každým dalším dílem mírně klesající kvalitativní tendenci a postrádá patřičně dramatickou koncovku (ideálně formou soudní dohry), byť emocionální klimax v závěru je přítomen.