Po řemeslné stránce jsou Perkinsovy filmy navzdory minimálním rozpočtům (což je hlavní důvod, proč nemá problém točit jeden film za druhým) bez výraznějších nedostatků a platí to i tentokrát, ale pravidelně jim podráží nohy jeho pokulhávající scénáře. Tentokrát si na pomoc přizval Leparda, ale na výsledku se to bohužel pozitivním způsobem nepodepsalo (nechce se mi věřit, že tuhle historku napsal stejný člověk jako zábavnou jednohubku Dangerous Animals).
Neoriginální, ale žánrově vděčná, premisa s víkendovým pobytem na chatě uprostřed lesů se totiž s postupující stopáží proměňuje v čím dál tím více nezáživné sledování náhodných prostřihů s náznakem surreálních/artových tendencí, opatrného naznačování jakési nadpřirozené entity, několika psychedelických vsuvek a předvídatelných lekaček (z nichž skvěle funguje akorát přepadovka v lese). Pečlivé budování strašidelné atmosféry a postupné dávkování napětí skrze práci s kamerou, hudbou a střihem se prakticky nekoná, fatality nejsou na pořadu dne a bodycount nestojí za řeč.
Čehož důsledkem je, že veškerá zábava se v průběhu filmu redukuje na pouhé tipování, zda na konci Perkins vyrukuje s nějakým "šokujícím" plot twistem (takhle směšnou/nesmyslnou pointu jsem už dlouho neviděl:-)) a zda tajemným bubákem bude přítel hlavní postavy, něčí duch nebo jakési monstrum (legrační make-up nenažene hrůzu ani omylem). Maslany v hlavní roli hraje slušně a satisfakční koncovka je fajn, zbytek je ovšem, jak je u Perkinse zvykem, bída a zmar.