Eleanor The Great 6/10

Johansson je nadmíru schopná (a k tomu pohledná - ideální kombinace pro Hollywood) herečka, která si konečně splnila dlouholetý sen a svým debutovým kouskem dokázala, že od nynějška je už i obstojná režisérka a jsem zvědavý, s čím vyrukuje příště. Což je víceméně hlavní poselství filmu, protože scénář, který dostala do ruky, jede po všech stránkách na jistotu a vyjma nesourodé dvojice hlavních postav se ničím neodlišuje od tuny podobných dojemných historek na stejné téma (není divu, že se Kamen dlouhé roky válel v šuplíku a realizace se dočkal až díky Johansson).

Nic proti narativu se spoustou žánrových klišé, pokud film dokáže rozdávat humor, sentiment, radost i smutek v přesně stanovených dávkách v přesně stanovený čas, tak to může skvěle fungovat, přestože něco podobného bylo k viděni už mnohokrát. Tady je to ovšem od začátku do konce podáno naprosto předvídatelně (malé nedorozumění se promění v relativně pochopitelnou lež, která se postupně stává větší a větší, přičemž hlavní postava samozřejmě veškeré příležitosti uvést věci na pravou míru dříve než bude pozdě ignoruje, …) a mechanicky se všemi ohranými dějovými zákrutami, aniž by film dokázal něčím překvapit (… až bublina splaskne a dál následuje to samé, co ve všech podobných žánrovkách, tj. rozčarování/pochopení/usmíření a happy end s vodopádem slz). Po řemeslné stránce to Johansson zvládla na výbornou, Squibb ve svém věku podává obdivuhodný herecký i fyzický výkon (Zohar je ještě o kousek lepší, byť na mnohem menším prostoru) a slzička štěstí na konci mnohým jistojistě ukápne, ale na něco více, než je standardní žánrovka, to nestačí.