Protože zatímco Winslet sem tam vyrukuje s nějakým osvěžujícím nápadem (pár zajímavě pojatých kamerových záběrů a vhodně použitých zpomalovaček by se ve filmu našlo), Anders si domácí úkol nesplnil (taktéž debutová práce, ale na rozdíl od Winslet je jeho nezkušenost na filmu znát) a po příběhové stránce je to předvídatelná a nepříliš nápaditá citová ždímačka, která ničím nevystupuje z řady všech podobných cituplných žánrovek o "odcházení" do věčných lovišť.
Premisa s odpočtem skonu matriarchy rodu uprostřed rodinného kruhu je totiž rozvedena do šablonovité historky, ve které zbylá část rodiny, složená z více nebo méně zajímavých figurek (Collette přidává do sbírky další bizarní postavu, ale stran faktoru zábavnosti jasně vede apatický Spall), řeší problematické vzájemné vztahy, vyrovnává se s nastávajícím odchodem a připravuje poslední rozlučku skrze sérii tu více, tu méně dojemných, seriózních i tragikomických scén, které sice obstojně fungují, ale neobsahují nic navíc, co by v rámci žánru nebylo k vidění již mnohokrát dříve a častokrát lépe.