Po řemeslné a zejména herecké stránce filmu nelze nic vytknout. Produkční hodnoty jsou navzdory komornímu pojetí (prakticky celý děj se odehrává na jednom místě s minimem vystupujících postav, které se jednou za čas vrátí na scénu a poté zase ustoupí do pozadí) patřičně na úrovni (dobová výprava a kostýmy a stejně tak OST odvádějí dobrou práci). Celý film je jedna velká one man show, protože Hawke předvádí naprostý herecký koncert, kterým trochu neprávem zastiňuje ostatní spoluhráče, kteří podávají neméně kvalitní výkony (z nichž zaslouží zmínit dvojice Qualley a Scott).
Po příběhové stránce je to ovšem velký, špatný, respektive repetitivní, utahaný. Film připomíná spíše jakési scénáristické cvičení nebo zkoušku divadelní inscenace. Děj je zredukován na pomalým tempem plynoucí konverzační exhibici s pár narážkami pro neznalce tématu (Casablanca, Stuart Little, Hill), ve které se neustálý příval dialogových bonmotů hlavní postavy směrem ke komukoliv, kdo je nablízku a je kdovíproč ochotný jej poslouchat, zasluhuje o to, že dramaturgicky se hlavní linka (pokud vůbec nějaká existuje) odvíjí odnikud nikam a pocitově stopáž filmu atakuje úmorné tři hodiny.