Předlohu (vzhledem k výsledku naštěstí) neznám, takže je klidně možné, že v knize tahle historka o manželské/mateřské psychóze dává hlubší smysl a disponuje nějakou vypovídající hodnotou, adaptace ovšem dopadla jako typická artová festivalovka, to znamená víceméně nesmyslný a stran jednotlivých událostí repetitivní děj, složený z náhodně seřazených scén, plných buď nezajímavé a místy nudné mozaiky ze života jedné narušené osoby, nebo totálních wtf momentů, případně náznaků jakési alegorie/symboliky na kdovíco, který směřuje odnikud nikam a postrádá jakoukoliv gradaci.
Navíc do hlavy oběma postavám se film v průběhu děje vůbec nedostane, takže jejich myšlenkové pochody zůstávají po celý film záhadou, díky čemuž jejich chování působí nepochopitelně až nesmyslně, což dramaturgie děje (míchání reality a snu, střídání časových rovin) jen podtrhuje. Největší zábava při sledování filmu tak spočívá v bláhové naději, že na konci Ramsay odmění divákovu trpělivost nějakou překvapivou/šílenou/nekompromisní pointou (typu hlavní postava zabila svou ratolest, pobývá v psychiatrickém ústavě a celý děj se odehrává jen v její pomatené hlavě:-)), což se ovšem nestane. Lawrence podává skvělý výkon, Pattinson je na tom podobně (bohužel nedostane moc prostoru) a to je stran pozitiv vše.