Casting v čele s Banou, herecky nejschopnější posilou ze ST Sink nebo Hoeks (za její obsazení palec nahoru, od BR2049 a posledního Milénia jsem ji snad v ničem neviděl) se sice snaží, seč jim herecké síly stačí, ale Scott jim celý film průběžně a vytrvale hází klacky pod nohy jak tím, co zplodila na papíře, tak tím, co předvedla za kamerou. Psychologická rovina je načrtnuta jen na nejzákladnější úrovni, o nějakém napětí nebo atmosféře nemůže být vůbec řeč, dramatických scén je ve filmu naprosté minimum, mysteriózní prvek vyprávění si Scott představuje jako v ději náhodně rozmístěné nesouvisející prostřihy z jiných částí filmu, o tom, jak to v takové sektě chodí, film neřekne prakticky nic a závěrečný "překvapivý" zvrat namísto posledního dílku do důmyslné skládačky působí jako neobratný pokus napodobit rannou tvorbu Shyamalana.