Zatímco posledně se po odehrání nezbytné expozice s představovačkou světa a jednotlivých aktérů po celý zbytek sezóny v podstatě jen čekalo, až se Ferguson konečně dostane na povrch a pozná realitu, tentokrát je narativ stran směřování děje mnohem nevyzpytatelnější a dokáže překvapit několika příjemnými zvraty (znaková řeč, dětská partička, poslední večeře, ztracený časovač), byť se v hlavních rysech (politikaření, mocenské soupeření frakcí, spiklenecké plány, odhalování minulosti jak světa, tak sila a postav, pokračující revolta) nepřekvapivě nese v duchu první sezóny.
Ferguson je oproti předchozí sezóně bohužel odsunuta na vedlejší kolej (na druhou stranu je to vykompenzováno jejími interakcemi s nováčkem Zahnem), větší prostor tak dostali Robbins a Common a dokázali jej náležitě zužitkovat a lore je nadále odkrýván více než obezřetně (pokud se budou v následujících sezónách držet předlohy, tak jsem fakt zvědavý, jak to všechno hodlají stihnout převyprávět:-)), ale v každé epizodě se odehraje něco relevantního, čím se děj posune vpřed, přičemž výplňového obsahu je v nich naprosté minimum a finálový cliffhanger láká na třetí sezónu vskutku vehementně.