Produkčními hodnotami film vzhledem k nuznému rozpočtu neoslní, samotná akce se v ději nevyskytuje v nějak závratném množství a nějak vyšperkovaném provedení a po příběhové stránce tvůrci vsadili na jistotu, tj. spousty žánrových klišé (policajt chránící fyzicky/psychicky postiženého svědka už tady byl mnohokrát, stejně tak pobíhání policajta v budově plném nepřátel, o "nečekaném" zrádci ve vlastních řadách ani nemluvě), ale je tady hned několik polehčujících okolností, které vytahují film z kategorie zapomenutelného braku.
Kinnaman je fajn, Frank je přímo super (aby ne, když je sama sluchově postižená), hlavní postavy se chovají v rámci možností překvapivě logicky, přičemž jejich fyzický nedostatek je v několika scénách dramaticky dobře zužitkován, konverzační vata, ve které se budují vztahy a vysvětluje se minulost, je naštěstí omezena na nejnutnější minimum, dějově se osvědčený koncept hry kočky s myší v uzavřeném prostoru podařilo obstojně vytěžit, tempo se v průběhu celého filmu drží na slušné úrovni a samotnému finále nechybí napětí a uspokojující katarze.