Greengrass od samého počátku filmu názorně dokazuje, v čem je jeho největší síla, tj. skvělá práce s charaktery a pečlivá procedurální rovina vyprávění s důrazem na autenticitu jak popisovaných událostí, tak následného prožitku diváků. V podstatě triviální historka o cestě školního autobusu se skupinou dětí na palubě skrze ohněm a větrem pustošené maloměsto za rodiči, respektive záchranou, je rámována rodinným pozadím hlavní postavy a obecným průběhem boje s nekontrolovatelným přírodním živlem, který samotnému dění v autobuse dodává širší perspektivu a vysvětlující kontext (stran některých rozhodnutí, případně selhání, záchranných složek i chování jednotlivců v čele s hlavní postavou).
V pozdějších scénách podobný přístup umožňuje chytrými prostřihy mezi děním v autobuse a na dalších místech, zasažených katastrofou, stupňovat tíseň a zvyšovat dramatický efekt. Greengrass v průběhu děje nápaditě střídá napětí, drama a emoce, které vykreslují narůstající pohromu a všudypřítomný chaos/paniku mezi obyvateli, přičemž nepoleví až do závěrečného happy endu. A nezapomíná při tom ani na charakterový oblouk pro hlavní postavu (která se dočká vykoupení za své říchy v minulosti). Samostatnou kapitolou je pak řemeslné zpracování filmu a zejména prezentované absolutní inferno. Pohotová ruční kamera a efektní střih prodává atmosféru naprosté ohnivé apokalypsy dokonale. Díky čemuž sugestivní záběry rychle postupující ohnivé zkázy povyšují nespoutaný přírodní živel na plnohodnotnou postavu. Bonusem je pak casting ústřední dvojice, který podává vynikající herecké výkony (vzájemná chemie mezi nimi funguje na výbornou). Škoda jen, že hlavní příběhová linka je opravdu jednoduchá, což se ovšem nepodepisuje na úměrné stopáži.