A totiž jiné obehrané schéma s protřelým kriminálníkem, toho času trestancem na útěku, který se před spravedlností ukryje v sousedské komunitě, z čehož následně vyplyne nějaké to navazování přátelských/romantických vztahů s jejími členy a s tím související morální/milostná dilemata (typu pokračovat v hraní divadla nebo vzít nohy na ramena dokud je čas). A ono to kupodivu funguje, přestože jak to bude probíhat a jak to dopadne je jasné od začátku až do konce.
Na čemž má velkou zásluhu jednak casting, který podává příjemně civilní herecké výkony v čele s ústřední dvojicí Tatum a Dunst (škoda, že trojice Dinklage, Mendelsohn a Temple nedostane v ději o něco více prostoru), jednak Cianfranceho schopnost udržet vyprávění v uvěřitelných mezích, byť si samozřejmě reálné postavy i samotné události přizpůsobuje k obrazu svému. V rámci komediálních, romantických i dramatických scén totiž netlačí na pilu, jak by se s ohledem na absurdní téma o squatterovi v hračkářství nabízelo a celý film se mu daří balancovat přesně na hraně realistického krimi biopicu a typického hollywoodského melodramatu, aniž by v závěru sklouzl ke klišovité pohádce se šťastným koncem.