Protože se v nich divák dozví akorát to, že je policie zase o krok pozadu za pachatelem, ale nic není ztraceno, jelikož se podařilo odhalit další střípek skládačky, takže zůstaňte na příjmu (už chyběly jen hlášky o pokračování pořadu po skončení reklamního bloku:-)), což je zajímavé pár minut a to je tak vše. Tenhle procedurální kolovrátek mluvících hlav s minimální dávkou napětí, dramatu nebo emocí (která se navíc generuje jen tím, že postava předem popíše, co ne/udělala a jaké to ne/mělo následky) a stopovým množstvím strašidelné atmosféry se pak opakuje po zbytek filmu, prokládaný jen občasným fatalitami a fiktivními reportážními záběry z televize. Čehož výsledkem je, že horor to není ani omylem, navzdory rozumné stopáži se film neuvěřitelně vleče a celý koncept je vyčerpán zhruba po půl hodině filmu.