Což je škoda, protože ústřední dvojice Day-Lewis (po kdovíkolikáté potvrzuje svou pověst) a Bean (zase pro jednou dostal roli, ve které může naplno ukázat svůj herecký rejstřík … a porušit dlouholetou tradici, tj. dožít se závěrečných titulků:-)) nepřekvapivě předvádí herecký koncert (sledovat oba matadory, jak spolu hrají bez jediné pronesené repliky jen skrze všeříkající výrazy ve tváři a vzájemné pohledy je zážitek) a junior dokazuje, že umělecký talent podědil prostřednictvím vynikající práce s atmosférickou kamerou (některé záběry zejména přírodních scenérií jsou doslova úchvatné) a hudbou.
Po příběhové stránce se ovšem jedná o typickou festivalovku s příměsí nefalšovaného artu, tj. jednoduchý (ne-li triviální) děj s minimalistickými dialogy (jak množstvím, tak vyřčenými informacemi), který se odvíjí v nadmíru pomalém tempu a vypravěčsky natolik úsporně, že si divák musí značnou část děje domýšlet, o co vlastně ve filmu jde (důvod, proč se Bean vydává za Day-Lewisem, je nastíněn až v polovině filmu a jaký je účel jeho návštěvy vyjde najevo ještě později), což stojí v kontrastu s přespříliš ambiciózní stopáží a nepříliš dramaticky/emocionálně silným klimaxem bez katarze a nebo pointy.