Což znamená typově dokonale vybraný casting v čele s charismatickou hlavní postavou, sem tam stylový audiovizuální nápad (osudový pokec na střeše skrápěné deštěm za svitu neonů je top), nadstandardní produkční hodnoty (za zlomek ceny oproti hollywoodské konkurenci:-)), chytře propletená příběhová linka na téma "jak rozložit nepřítele zevnitř" plná politikaření, intrik a manipulací (a samozřejmě hrdinského patosu a národního patriotismu), která důmyslně propojuje fikci se skutečnými osobami a událostmi, výstavně brutální/krvavá akce s dávkou digibordelu (digitální krev a výbuchy jsou o pár levelů pozadu za Hollywoodem) v doprovodu úderného OST a nepostradatelných hudebních/tanečních čísel.
Oproti minule samotná akce ustupuje do pozadí ve prospěch konverzačních scén. Naštěstí na překvapivě svižném tempu (masivní stopáž znovu nepředstavuje zásadnější problém) a hlavně nekompromisním přístupu stran explicitních fatalit a vydatné porce gore se to nijak nepodepsalo (možná právě naopak:-)), přičemž nejintenzivnější rozcvička se odehraje hned v úvodu (potyčka v baráku je slušná porcovačka). Měřítkem i délkou velkorysé finále, které vedle pár příběhových zvratů a hromadné čistky v řadách záporáků v nejlepší tradici Godfathera nabídne jak ulice města proměněné v regulérní válečnou zónu, tak adrenalinovou mano a mano bitku s hlavním záporákem, tenhle nedostatek bohatě vynahrazuje. Vzhledem k rozdělení obou filmů na kapitoly by tomu asi více slušela forma minisérie, ale jinak poctivě odvedená práce.