Jak je u mistra dobrým zvykem, casting podává kvalitní herecké výkony nehledě na to, zda jde o hlavní roli nebo epizodní výstupy, audiovizuální stránka sem tam dokáže upoutat pozornost, byť skutečně stylová (ba přímo epická) scéna je v celém filmu pouze jedna (průtrž mračen během setkání se zahraničním státníkem), některé scény nabídnou působivou atmosféru a stejně tak se občas příjemně připomene sugestivní OST, ale jak je u mistra nedobrým zvykem, celá historka o existenční krizi hlavní postavy trpící rozhodovací paralýzou se potýká s problémy hned na několika frontách současně.
Samotný děj je totiž složen z mozaiky nahodilých, tu více, tu méně zajímavých (ve většině případů spíše to druhé) epizod, ve kterých postavy přicházejí a zase odcházejí v doprovodu nálože filosofických dialogů/monologů (samozřejmě nesmí chybět pár hlubokomyslných mouder o lásce, životě, víře a stárnutí), z nichž nějaká ucelená příběhová linka krystalizuje jen velmi pozvolna. Značnou část stopáže tak není jasné, kam vlastně pomalým tempem se odvíjející vyprávění směřuje a co by měla být pointa na jeho konci. V závěru se sice dostavuje a to formou dokonaného charakterového oblouku hlavní postavy (od nerozhodnosti k činům), ovšem nikoliv v podobě nějaké silné finálové dramatické nebo emocionální katarze.