O čem přesně Loweryho konverzační, komorně pojatá (převážná část děje se omezuje na dvojici hlavních postav a jednu scénu), historka s občasnými (vcelku povedenými) muzikálovými vsuvkami z koncertů a jejich zákulisí pojednává, se mi až do konce závěrečných titulků pod nánosem artové nadstavby nepodařilo rozklíčovat. Zhruba do poloviny filmu Lowery prezentuje neobjevné, ale obstojné psychologické vztahové drama se zajímavými dialogovými výměnami a audiovizuálně stylovými výlety na pódium. Poté ovšem vstoupí do hry zcela nový prvek a začne se odehrávat malinko jiné představení.
Komplikovaný vztah ústřední dvojice se náhle manifestuje v alegorické/metaforické/abstraktní rovině (a nebo taky ne a celý zbývající děj se odehrává v hlavě hlavní postavy, která definitivně přišla o rozum:-)), spirituální seance se prolíná s psychedelickým tripem a hranice mezi realitou a fikcí se stírá, aniž by to celé v závěru jakýmkoliv způsobem rezonovalo (dramatickou nebo emocionální katarzí, šokujícím plot twistem, nadčasovou pointou). Hathaway podává slušný herecký i pěvecký výkon, většina songů je fajn a Lowery párkrát předvede nápaditý přechod z jedné scény do druhé, ale to je vše.