neděle 10. května 2026

Mortal Kombat II 6/10

Na kruciální otázku, zda je dvojka lepší než jednička, lze naštěstí odpovědět kladně. Nicméně na upřesňující dotaz, jak velký kvalitativní posun směrem nahoru se ve dvojce udál, lze reagovat známým rčením o mírném pokroku v mezích zákona (respektive v tomhle případě omezených režisérských schopností McQuoida, respektive najatého stunt teamu).

Samozřejmě nechybí tuny referencí a easter eggů, odkazující na videoherní předlohu, přičemž některé sekvence jsou věrností svému hernímu předobrazu fan service obsahem v ryzí podobě (akorát nechápu, proč jeden z trademarků celé značky, tj. ikonickou hudební znělku, tvůrci nenechají zaznít alespoň ve finále a tuhle povinnou položku si odbydou (podivným) remixem pod závěrečnými titulky) a slušná dávka (očividně digitálních) fatalit s notnou dávkou (dtto) gore.

Dějová linka je tak jednoduchá, že jednodušší už být ani nemůže (alespoň, že konečně došlo na samotný turnaj, což byl epic fail předchozího filmu), takže veškerou zábavu obstarávají vedlejší epizody (výlet do vesnice nepřátel pro pomoc je nejlepší částí filmu) a hlavně přehlídka starých postav, nových postav a comebacky mrtvých postav. Na druhou stranu expozice je zkrácena na nejnutnější minimum (proběhne stručný prolog, skládání týmu je přeskočeno) a navzdory mírně přepálené stopáži si film udržuje svižné tempo až do finálové bitvy, ve které dojde k soubojům na více místech současně.

V kategorii "stylový audiovizuál" se McQuoid snaží nahnat body všudypřítomnými efektními kamerovými oblety, rychlým střihem a úderným OST, což se mu daří s proměnlivou účinností, ale hlavním problémem je, že samotná akce stran choreografie soubojů, magických atrakcí i řemeslného zpracování se opět potýká se značnými rezervami (top tier kvalita je v rámci hollywoodské produkce někde úplně jinde, o martial arts žánrovkach z asijské provenience ani nemluvě) a triková stránka dosahuje rozporuplné úrovně (některé efekty působí fajn, zatímco jiné jsou degradované digibordelem).

V případě postav se nadále jedná o jednorozměrné figurky a charakterový oblouk nejmenované hollywoodské legendy akčního žánru od nafoukaného floutka k obětavému hrdinovi nepůsobí moc přesvědčivě (asi proto, že se odehraje formou minutového dialogu:-)), ale s jeho nástupem na scénu se alespoň znatelně zvedá faktor zábavy. Nejlépe z toho všeho tudíž vychází sympaťák Urban. Na poli akce toho sice moc nepředvede, byť se jeho kaskadérský, potažmo cgi, záskok snaží sebevíce, ale charisma rozdává na potkání a vtipné hlášky (zvlášť meta narážky se povedly) trousí na každém kroku, přičemž hned v závěsu za ním je Lawson, který si spoustu scén krade pro sebe. Trojku bych prosil bez McQuoida.