Film zachraňuje především přesvědčivý herecký výkon Lawa, který i na omezeném prostoru rozdává charisma na potkání a stačí mu k tomu jen upřené (patřičně záludné:-)) pohledy do kamery. Zbytek bohužel není žádná velká hitparáda jak po stránce charakterů, tak samotného narativu. Dano se sice herecky snaží, seč mu síly stačí, ale jeho prapodivná dikce (jako by byl celý film na drogové odvykačce:-)) se pohybuje na hraně nezáměrné parodie, Vikander je v děj jen do počtu a jejich vztah je zpracován jen na nejzákladnější úrovni, zatímco Wright je na tom velikostí role stejně jen s tím rozdílem, že jeho postava je v ději naprosto zbytečná a jeho komentátorské vstupy do děje mají mizivou informační hodnotu.
Všechny povinné atributy všech podobných historek o vzestupu tyrana (absolutistická moc, paranoia, korupce, agrese, represe opozice, atd.) jsou sice přítomny, ale napětí nebo drama (ať už v rámci politického dění nebo v osobní/vztahové rovině) se do hry v průběhu děje moc často nedostane (respektive prakticky vůbec), satira je na tom jen o něco málo lépe (pár trefných poznámek glosující tehdejší společenskou realitu), tempo i kvůli zbytečně nadměrné stopáži nepatří k nejsvižnějším a historické události jsou odbaveny formou odškrtávání položek ze seznamu (od jednoho přelomového okamžiku se skáče ke druhému, aniž by se čemukoliv věnoval dostatek prostoru k uvedení širšího/hlubšího kontextu).