Ohraná historka o životním outsiderovi, který se skrze podceňovaný/vysmívaný sport naučí být lepším člověkem (najde si přátele, usmíří se s autoritářským otcem, vyhraje nad svým celoživotním sokem lomeno produkcí zaplacenou reálnou sportovní celebritou, atd.) nemá absolutně čím překvapit (vlastně beru zpět, takhle podivný pokus o romantickou linku, jejíž účelem je osvědčená berlička se sražením hlavní postavy na kolena před finálním aktem, se zase tak často nevidí:-)).
Což by zase tak nevadilo, pokud by obsahovala spousty nápaditých/vtipných/zábavných scén. Bohužel veškeré snahy o humor ze strany drtivé většiny postav ve filmu končí ve stádiu pokusu (jasně vedou vsuvky s rádoby vtipným sidekickem s bizarním fetišem, což je naprosto zbytečná postava, která filmu nepřináší vůbec nic, přičemž epizoda se Stillerem je hned v závěsu). Stejně tak Johnsonův přerod z arogantního kreténa v sympatického dobráka nepůsobí příliš přesvědčivě. Jediné světlo na konci tunelu tady představuje dvojice Steenburgen a Harris, zbytek filmu ovšem zachránit nedokážou.