Po příběhové stránce se žádné strhující hororové představení nekoná. Film trpí pomalým rozjezdem, za což může zbytečně zdlouhavá expozice, čehož důsledkem je, že na nějaké pořádné řádění bubáků dojde skoro po hodině čistého času, stejně jako v předchozím filmu je tady pár dějových podivností (hlava rodiny kdovíproč postává před domem, namísto toho, aby vtrhla dovnitř, bubáci bez zjevného důvodu opakovaně vyklidí pole, aby hlavní postava mohla v ději postoupit zase o krok dále, hlavní záporák celý film trpělivě čeká až na finále, ve kterém konečně nastoupí do akce) a finále na staveništi působí spíše jako nadbytečný dodatek, než velkolepý klimax, který už proběhl uvnitř domu.
Tak jako minule u Cronina a předminule u Álvareze základní stavební kameny značky (kombinace nadsázky, černého humoru, vtipných/sarkastický hlášek hlavní postavy a napůl rozverné a napůl tísnivé atmosféry) i tentokrát bohužel zcela absentují ve prospěch nekompromisní brutality a litrů umělé/digitální krve. Vaniček stejně jako jeho kolegové vsadil převážně na gore fest (a nutno uznat, že v některých scénách stran detailního vyobrazení nejrůznějších explicit pomyslně posunul laťku zase o kousek výše:-)) s několika důmyslně použitými lekačkami, přičemž postupně budované napětí, plíživě strašidelná atmosféra a nečekané dějové zvraty při tom ustupují do pozadí (nejlépe z toho všeho vychází záměrně protahovaná scéna s "rodinným posezením nad jídlem", která si chytře hraje s diváckým očekáváním věcí příštích).
Nicméně několik dobrých nápadů jak stran narativu, tak produkčních hodnot by se ve filmu přesto našlo. Rodinný prvek přináší jinou vztahovou dynamiku mezi postavami, než tomu bylo v předchozích filmech, potěšil chybějící plot armor pro psi a děti (byť jen v potitulkovce), bubáci mají nově vlastní agendu a jsou primárním hybatelem děje, návrat na venkov svou atmosférou připomene "staré dobré časy" (škoda, že prostředí okolních lesů není v ději vytěženo více, alespoň že prohlídka domu od sklepa po střechu je vskutku zevrubná:-)) a vedlejší linka s domácím násilím prohlubuje charakter hlavní postavy. Pochvalu zaslouží také pár nápaditých kamerových záběrů (top-down sekvence, procházka po zdi a stropu, pohled vzhůru nohama a samozřejmě jednozáběrovka (nejlepší scéna v celém filmu), kterou prozradil už trailer), přesvědčivé masky, povedená triková stránka a vydatná dávka gore obsahu (některé fatality jsou nadmíru výživné).