Stejně jako minule kolega, tak i Filho sází na atraktivní a minimálně na domácí půdě stále rezonující téma, silný casting (Moura podává skvělý herecký výkon), výbornou dobovou atmosféru, parádní výpravu a kostýmy a kombinaci pomalu plynoucího děje, ve kterém se po většinu filmu nic dramatického, natož strhujícího nestane, v doprovodu uvolněného tempa a nepříliš umírněné stopáže s epilogem ze současnosti, který postrádá výraznější katarzi. Na rozdíl od Sallese to ovšem po stránce samotného narativu, případně nějaké historické výpovědi, Filhovi nefunguje zdaleka tak dobře.
Přitom to začíná tak nadějně (úvodní scéna na čerpací stanici je natočena působivě). Poměrně záhy ovšem film upadne do vypravěčské letargie, ze které se nevzpamatuje až do závěrečných titulků. Prakticky až do samotného finále (honička s hitmanem sice zvedne tepovou frekvenci, ale příliš pozdě a příliš krátce) není zřejmé, k čemu film vlastně směřuje a co by měla být pointa (přežívání pod falešnou identitou, útěk do ciziny, podání svědectví), hlavní děj je naředěn spoustou nesouvisejících a nikam nevedoucích odboček (k čemu slouží epizoda s Kierem nebo separovanou končetinou?) a korunu tomu všemu dává závěrečný časový skok do současnosti, ve kterém je osud hlavní postavy odvyprávěn zprostředkovaně.