Namísto toho totiž vsadili na nevyrovnaný mix rodinné vztahovky a sociálního dramatu, ve kterém nedobrovolný vězeň podstupuje nepříliš přesvědčivou charakterovou proměnu z bezohledného drogově závislého násilníka na nadějného mladého muže a napraveného člena společnosti na pozadí spousty nezajímavých dialogových scén, ve kterých se nic dramaticky nebo emocionálně silného (natož napínavého) nestane. Dokonce i závěrečná konfrontace vyzní do prázdna.
Nepochopitelné chování všech přítomných postav (a to na obou stranách barikády) není bohužel v průběhu děje nijak vysvětleno, což zpočátku napomáhá "podivné" atmosféře, nicméně ve finále jen umocňuje nevěrohodnou/nesmyslnou pointu (to měl být jako stockholmský syndrom v praxi a samaritánská pomocná ruka další ztracené duši?). Téma násilí ve společnosti je zmíněno jen okrajově a ani nějaká hloubková psychologická studie charakterů v krizové situaci se nekoná. Casting v čele s Grahamem a Boonem hraje slušně a v pár scénách probleskne náznak černého humoru, ale tím to končí.