Knight naštěstí pochopil, že jediný možný způsob, jak by podobně brakové (vykrádačka Star Wars, Conana a pár dalších věcí:-)) téma v dnešní době mohlo fungovat, je metoda chytré horákyně a natočil to napůl jako šablonovitou fantasy sci-fi žánrovku, poctivě recyklující všechna osvědčená klišé ze všech podobných hrdinských historek (maskulinní hlavní postava, charakterový oblouk ala "cesta hrdiny", čítankově zlý hlavní záporák, osudový souboj dobra se zlem, záchrana celé planety, morální ponaučení o potřebě zdravé sebedůvěry, důležitosti přátelství a týmové spolupráce, atd.), a napůl jako parodii na šablonovité fantasy sci-fi žánrovky, která si ze všech těchhle ohraných dějových berliček dělá legraci.
Příběhová linka samozřejmě nedokáže ničím překvapit, protože v průběhu děje dochází jen k postupnému odškrtávání povinných dramaturgických položek ze seznamu, všechny postavy bez výjimky jsou ukázkově jednorozměrné charaktery, worldbuilding (respektive onboarding pro neznalce značky) je odbaven pomocí pár minutového monologu v úvodu a dál se už nijak neřeší, na konci se nikomu nic nestane (žádné krvavé nebo brutální zranění se vzhledem ke krotkému ratingu nekoná), digibordel je přítomen na každém kroku (nicméně množství cgi balastu nepřekračuje únosnou míru) a zbytečně ambiciózní stopáž se postarala o občasné propady tempa (což je nejvíce patrné v prostřední části s útěkem do pustiny).
Knight ovšem všechny více či méně podstatné nedostatky bohatě vynahrazuje sympatickým castingem, po dlouhé době opravdu zábavným hlavním záporákem (současně typická skrz na skrz zlá postavička a její karikatura), příjemnou feel-good retro atmosférou, překvapivě povedenou akcí (slušná choreografie soubojů), vydatnou dávkou fan service obsahu (tuna referencí na celé univerzum, cameo Lundgrena, dokonce i na citování nejmenovaného legendárního meme coveru dojde:-)), výborným patřičně heroicky znějícím OST (po Project Hail Mary další působivý kousek od Pembertona) a hlavně vytrvalým přísunem nadsázky a humoru po celou stopáž filmu (prakticky každá klišovitá situace je obratem posunuta do vtipné nebo záměrně trapné roviny), přičemž míra sebeironie se v mnoha scénách pohybuje na hraně regulérní parodie.