Na muzikálovém poli se od posledně nic nezměnilo a veškerý hudební repertoár je (bohužel) opět vzácně nenápaditý, jednotvárný a celkově zapomenutelný (což začíná být u adaptací slavných divadelních muzikálů pomalu pravidlo, takže mně čím dál více uniká podstata jejich úspěchů), jen s tím rozdílem, že oproti předchozímu filmu navíc podstatně ubylo skupinových tanečních vystoupení a jednotlivá hudební čísla jsou po stránce choreografie pojata nečekaně komorně. Stejně tak stran řemeslného zpracování (pro změnu naštěstí) je vše při starém a kamera, triky a především výprava a kostýmy jsou na prvotřídní úrovni (aby ne, vzhledem k tomu šílenému rozpočtu za oba díly.-)).
Žádný pokrok se kupodivu neprojevil ani v oblasti dramaturgie a samotného narativu. Znatelnou dějovou vyprázdněnost šlo v jedničce částečně omluvit potřebou představit celý fikční svět a rozestavět jednotlivé figurky na šachovnici pro finální hru (tzn. další film), dvojka ovšem v podobném duchu nepochopitelně pokračuje a opět se značnou část stopáže jen přešlapuje na místě (kdyby se z filmu vyhodila hodina děje, tak by se ani tentokrát vůbec nic nestalo), namísto aby děj nějak gradoval a osudy všech postav se velkolepým způsobem uzavřely. Erivo a Grande ani napodruhé nezklamaly a herecky i pěvecky táhnou film nahoru, v úsilí o vyšší kvalitu pokračování jsou ovšem osamoceny.