středa 14. ledna 2026

Rental Family 7/10

Fraser dal sbohem pár kilům (a tuně latexu:-)), vydal se do země vycházejícího slunce a osamělého učitele tvůrčího psaní vyměnil za osamělého herce k pronajmutí, jinak je vše při starém, tj. otevírají se srdce, léčí se rodinná traumata a hledá se cesta k odpuštění/smíření/vykoupení prostřednictvím pečlivě dávkovaných scén naplněných radostí, humorem, smutkem, životními moudry, specifickou mentalitou místních obyvatel a nepostradatelným závěrečným ponaučením (lhát se nemá, ano?) přesně tak, jak to v podobných dramedy historkách obvykle chodí. 

Výsledek ovšem není zdaleka tak dojemný, vtipný a dramatický, jak jsem na základě notně šílené/bizarní premisy s falešnou rodinou za peníze (nápad originální, nicméně podnikání "firmy na zážitky" se ve filmu nebezpečně blíží v lepším případě právnímu prohřešku a v horším vyloženému podvodu, tahle rovina se v ději bohužel vůbec neřeší) očekával, což souvisí s tím, že pravidelné střídání "pracovních zakázek" má za následek to, že ani jedné z nich se děj nevěnuje na dostatečně velkém prostoru tak, aby vztahy mezi hlavní postavou a klienty nepůsobily zkratkovitě. Což je škoda, protože jak školní, tak herecká (ostatně i manželská) epizoda je sama dostatečně nosná na to, aby ustála celý film.    

Přesto to dohromady zejména díky castingu (Fraser předvádí prakticky stejnou hereckou polohu, jakou si vyzkoušel v oscarovém kousku, jen sebevražedné sklony odložil v zákulisí:-), Gorman v debutové roli podává nečekaně příjemný výkon) po většinu stopáže (finále v rámci citové údernosti vykazuje jisté rezervy) bez problémů funguje, ale fungovalo by to ještě o kousek lépe, kdyby tvůrci stran emocí, osobních dramat a morálních dilemat o něco více přitlačili na pilu a soustředili se pouze na jednu dějovou linku. Natočit fajn feel-good žánrovku se ovšem podařilo, takže mise byla splněna.