středa 28. prosince 2022

Glass Onion: A Knives Out Mystery 8/10

Johnson, po nepopulární osmé epizodě SW některými "fanoušky" doslova nenáviděn a vybaven nelichotivou přezdívkou "Ruin", si před pár lety napravil pověst prvním dílem této úspěšné detektivní série a po parádní jedničce a odkupu celé značky Netflixem za neskutečnou finanční sumu s vidinou přípravy hned dvojice pokračování to u aktuální dvojky naštěstí opět dokázal a divákům servíruje podobně stylovou a zábavnou záležitost z ranku "whodunnit" žánrovek, jako tomu bylo minule. Úspěšný recept, který vycházel z klasik daného žánru (Poirot a spol.) a zároveň jim vzdával poctu, u původního filmu zafungoval na výbornou a nebylo tak třeba na něm příliš věcí zásadnějším způsobem měnit. Johnson tudíž v pokračování znovu rozehrává vydařenou hru s žánrem, se svými postavami a především s diváky. 

Ústřední zápletka opět připomene dobrodružství nejmenovaného puntičkářského detektiva, zde konkrétně v Evil Under the Sun. Opět je na scéně partička několika okamžitě zapamatovatelných a tu více, tu méně výstředních postav nejrůznějšího sociálního postavení a povahového zakotvení, které spojuje jak na povrchu vzájemná náklonost, tak pod povrchem rivalita a nevraživost, jen rodinné vazby z předchozího filmu byly tentokrát vyměněny za vazby přátelské. Každá z nich má nějaké nepěkné tajemství (některé jich mají hned několik:-)), každá z nich má proto motiv a každé z nich se dříve nebo později naskytne příležitost svůj problém jednou provždy, pro dotyčného jedince ošklivým způsobem, vyřešit. A proti nim stojí, alespoň podle Googlu:-), nejlepší detektiv na světě (což Johnson názorně předvádí vtipnou vsuvkou, ve které odhalí celý plán a pointu detektivní minihry ještě před tím, než vůbec začne). Hřiště je tudíž připraveno, pravidla jsou předem jasná (pachatelem může být kdokoliv, byť vypadá sebenevinněji a sebenenápadněji) a oblíbená hra na "kdo to udělal a proč" s divákem může začít. 

Dějová linka je tentokrát ve své podstatě značně jednoduchá (na rozdíl od předchozího případu, který byl možná až příliš komplikovaný a oba filmy tak vůči sobě stojí v protikladu dvou odlišných vypravěčských přístupů) a samotné detektivní pátrání a postupné odhalování jednotlivých důkazů a stop se při tomto vyšetřování příliš nekoná (celou dobu se totiž hraje jen o jeden usvědčující předmět), jelikož vlastní výstavba děje je založena téměř výhradně jen na tradičním prvku nespolehlivého vypravěče a současně se Johnson spoléhá na populární techniku nechronologického vyprávění. Díky tomu se struktura filmu podobá jeho názvu a "cibulový" scénář postupně odhaluje divákům jednu vrstvu příběhu za druhou v rámci vydatných retrospektivních sekvencí, kterými vyvstanou nové a zásadní skutečnosti, aby až v úplném závěru nadstandardní stopáže odhalil jádro celého případu a viníka.

Tedy alespoň teoreticky, protože hlavní postava identitu pachatele zná prakticky od začátku příběhu, jelikož zná povahu usvědčujícího předmětu (pochopitelně oproti divákovi) a jde jen o to, pachatele se zmíněným předmětem (po jeho znovuzískání) konfrontovat. Jakmile je povaha předmětu odhalena také divákovi, což se stane někdy v polovině filmu, je vcelku jasné, kdo je oním pachatelem všeho zlého. V tomto ohledu bohužel nemá Johnson připraveno další mystifikační eso v rukávu a usvědčeným viníkem se ukáže být skutečně daná postava, přitom by stačilo před diváky zatajit podstatu předmětu až do samotného finále (ve stylu motivem je informace ukrytá v obálce, ale není známo, o jakou informaci se přesně jedná). 

Naštěstí přímočarost vyprávění Johnson divákům vynahrazuje jinými vlastnostmi filmu. Několik pěkných kamerových jízd, slušný OST, nebo střihová skladba pomocí rozděleného obrazu pro souběžně probíhající děj dělá ze dvojky stejně stylovou podívanou, jako tomu bylo v případě jedničky. Navrch Johnson přidává opravdu vtipné momenty (epizoda Bautista vs dominantní matka v úvodu filmu je naprosto skvělá, stejně tak poučka o hrubé síle, která vždy vítězí, aplikovaná na doručený mystery box:-)) a nespočet popkulturních referencí na kdeco a kdekoho (jsem zvědavý, zda v ději zmínění Renner a Leto (nebo Glass pro OST:-)) nekývnou Johnsonovi na účast v připravované trojce:-)), které dosahuje takového množství, že jde ze strany diváka pomalu hádat, jakou narážku pronese libovolná z postav právě teď a jakou za dalších pět minut. Nově také divák nahlédne do (velice zajímavého) soukromí hlavní postavy a dokonce se seznámí s ostatními členy detektivovy domácnosti, plus se dočká rovněž povedeného obsazení a očekávatelného stejnojmenného songu od Beatles pod závěrečnými titulky. 

Casting novinky sice na papíře není zdaleka tak silný jako minule, ale to vůbec nevadí, protože v řadách hereckého osazenstva není nikdo, jehož výkon by zaostával, v některých případech právě naopak. Mezi takové případy rozhodně patří zejména Craig v titulní roli, který se v postavě svérázného detektiva s rozverným přízvukem vyloženě našel a je stejně skvělý jako v jedničce (obecně je moc dobře, že po bondovské fázi své kariéry zakotvil v jiné silné sérii). Rovněž Bautista tady ztvárnil další extra zábavnou postavu a je nutno uznat, že z největších hromotluků v Hollywoodu (Bautista, Johnson, Momoa) si už pár let vybírá s přehledem nejzajímavější role a po herecké stránce je dokáže bez větších problémů ustát. Norton zde předvádí další variaci na postavy, na které má patent prakticky od svého debutu v Primal Fear, tj. na první pohled okouzlující a přátelské a na ten druhý (a každý následující:-)) morálně pochybné, nebo vykonanými skutky rovnou zavrženíhodné figury. Zdejší účinkování Hudson jako mentálně poněkud jednodušší bývalé supermodelky, nově mentálně poněkud jednodušší podnikatelky:-), se taktéž náramně vydařilo a Johnson si pro ni připravil hned několik povedených "Dumb & Dumber" scén. Velkou pochvalu si bezesporu zaslouží i Monáe, která neměla ve filmu zrovna jednoduchou pozici (tím, že musela odehrát a vzájemně od sebe odlišit hned dvě, svou povahou i vzhledem rozdílné, postavy najednou), ale zvládla ji na výbornou a v neposlední řadě potěšila mnohonásobná cameo vystoupení (vedou nepochybně pánové Hawke a Grant). 

Úvod je malinko zdlouhavý, stopáž je možná až moc velkorysá a zkrátit film by zajisté šlo (i když ani originál nebyl nijak výrazněji časově úspornější), příběh není tak sofistikovaný jako minule (což byl ovšem tvůrčí záměr) a s počty pomrknutí na diváka v podobě všudypřítomných odkazů by se také mohlo trochu šetřit (třeba zakomponování pandemie do děje bylo takové zvláštní), ale podstatné je, že uspokojení ze sledování se v mém případě dostavilo a těším se na trojku, takže úkol byl ze strany tvůrců splněn. Těžko soudit, zda stál odkup celé značky Netflixu za to, statistikami sledovanosti se totiž ne vždy pochlubí, ovšem divákům určitě ano, jelikož dvojka je vynikající žánrovka, která nedělá jedničce žádnou ostudu a navnadí na nasmlouvané pokračování (přičemž předpokládám, že po trojce budou následovat další díly, protože životaschopnost série byla tímto filmem více než potvrzena).