Peckinpah završil dekonstrukci žánru, ve filmu je skvěle vykreslený kodex cti hlavních postav, který je postavený nade vše, pocit umírajícího starého dobrého Wild Westu je tady doslova hmatatelný a samozřejmě závěrečný famózní "let's go/why not" nástup, korunovaný párty s "bezbolestnou" v hlavní roli patří mezi nejlepší filmové klimaxy vůbec.
Leoneho majstrštyk o pomstě je jedna velká pocta celému žánru, prošpikovaná příběhovými/obrazovými referencemi na starší westerny, obsahuje křehký, ale přitom strašně silný ženský prvek, ikonické Monument Valley lokace (byť většina filmu vznikla ve Španělsku a Itálii jako u dollarové trilogie), v průběhu děje pomalu se odhalující působivý flashback, legendární Morriconeho motivy a samozřejmě Fondu jako badasse všech badassů. Škoda, že nevyšel původní nápad, aby Eastwood, Van Cleef a Wallach ztvárnili tým střelců v úvodu filmu na nádraží, to by byl přímo epesní začátek:-).
Finále dollarové trilogie (přece jen je to volná trilogie, tak možná proto většinu lidí napadnou jiné přímo navazující trojdílné série, když dojde řeč na trilogie), kromě tradičních Leoneho propriet (extra široké záběry a extrémní close-upy), má oproti předchozím dvěma dílům myšlenkový přesah, díky skvělému vylíčení marnosti/absurdnosti/tragičnosti války, ale zároveň se Leone nebojí v postavě Wallacha akcentovat i humornou stránku věci, prostřednictvím epizody s mostem získává film epické měřítko jak co do množství komparzu, tak velikosti scény (a proslulou historku o odpálení mostu bez spuštěných kamer k tomu:-)), přítomny jsou neméně legendární Morriconeho motivy, které vykulminují ve finále na hřbitově (tak jako v případě mostu taktéž vzniklého jen pro účely natáčení, protože místa posledního odpočinku s velkým placem uprostřed, ideálně se hodícím pro nějaký ten mexican standoff, jsou v reálu tak trochu k ničemu:-)), které Leone údajně stříhal podle hudby a nikoliv naopak (asi proto tak geniálně funguje) a neobvyklá storytelling konstrukce filmu (expozice, která slouží jen pro představení postav a jejich vzájemných vztahů, trvá třetinu (!) celého filmu, až po více než hodině stopáže startuje samotná zápletka se zakopaným pokladem a cestou za jeho nalezením, aniž by to ale mělo jakýkoliv negativní dopad na divákův zážitek).
Plus jako bonus tady divák dostane "1+1 zdarma" v podobě originálního kino sestřihu a prodloužené verze, která zaplňuje několik logických mezer v ději, případně prohlubuje protiválečné téma/vztahy mezi postavami (zatímco u Eastwooda je v dodatečně dabovaných scénách rozdíl v jeho hlase poznat jen malinko, u Wallacha je více než třicetiletý skok v barvě hlasu a dikci poznat bohužel dost výrazně, ale celkově je samozřejmě super, že scény dodabovali přímo oni a nikoliv nějaký záskok) a jen tak mimochodem prodlužuje expozici na zmíněnou hodinu:-).
Budu se muset na všechny tři filmy brzy zase podívat, abych si opět utříbil názor a případně znovu přehodil pořadí:-).