Přesně takovým dojmem totiž Soderberghův film působí. Nic proti komornímu pojetí tématu, které stojí (a padá) jen na dialogových výměnách mezi postavami a na hereckých výkonech nepočetného castingu, ale pokud je výsledkem nepříliš zajímavá (natož zábavná) a pomalým tempem se odvíjející konverzačka, ve které se humor v jakékoliv podobě (laskavý, sžíravý, černý) nevyskytuje a totéž platí i pro drama, emoce a pointu/katarzi/klimax, tak soudruzi někde udělali chybu:-).
Navíc postupně budovaný vztah klišovitě protikladné (věk check, gender check, rasa check) dvojice moc nefunguje (asi proto, že falešná asistentka je stan svých emocí, proměny motivace a vývoje charakteru zcela nečitelná postava), jejich opakované setkání mají kolovrátkový průběh (rozkol, usmíření, rozkol), aniž by při nich došlo na nějaká hluboká životní moudra a práce tvůrců s MacGuffinem (osud série mistrových obrazů) je značně překombinovaná. Celý film zachraňuje výhradně výborný McKellen, který neumí podat nepřesvědčivý herecký výkon, byť mu lidi okolo házejí klacky pod nohy.