Broken Arrow

Při zpětném pohledu je tenhle druhý pokus mistra krvavého baletu naplno (a pokud možno natrvalo) se etablovat v hollywoodské továrně na sny zajímavý především tím, že se s ním zakladatel akčního podžánru heroic bloodshed po přestupní zastávce jménem Hard Target, při které mu producenti v čele s Raimim neustále kecali do práce, konečně posunul do první hollywoodské ligy (po stránce rozpočtu, hereckých hvězd v hlavních rolích i spolupracovníků ve štábu), což se hned o rok později naplno zúročilo v jednom z nejlepších zástupců žánru vůbec a totiž akční parádičce Face/Off.

Jistě, po dějové i produkční stránce nejde v rámci akčního žánru (obzvláště v jeho vrcholném období, které v polovině devadesátek panovalo) o nic výjimečného. V přelomovém Speedu i později v Hard Rainu předvedl Yost podstatně více invence, z charakteristického rukopisu Wooa v akčních scénách toho ve filmu vyjma střelby obouruč a pár zpomalovaček příliš mnoho nezbylo (vzhledem k zasazení děje do pouštního prostředí tentokrát chybí i zpomalené holubice v letu:-)) a Slater na podobnou vůdčí/hrdinskou roli nemá potřebné herecké kapacity, ale pak je tady charismatem a hláškami hýřící Travolta v neodolatelné záporácké poloze (ještěže dal při výběru role nakonec přednost temné straně:-)) a k tomu skvělý Zimmerův OST, sympatický sidekick Mathis, neokoukané přírodní lokace, odpálení atomovky (na což si v hollywoodských filmech troufne málokdo), byť ne tak atraktivně podané jako v True Lies a výborné (patřičně explozivní) vlakové finále:-).