Speed

Ten článek ze Cinemy si taky dodnes pamatuju. Speed samozřejmě nebyl zdaleka jediný akční film, který tehdy více či méně poctivě dodržoval zákonitosti žánru, ale díky jasně odděleným kapitolám, pokaždé s jiným dopravním prostředkem, na něm bylo možné velice názorně demonstrovat tradiční tříaktovou strukturu děje a navíc obsahoval všechny klasické příběhové prvky žánru (motiv pomsty, únos rukojmí a vydírání, trauma hrdiny ze smrti parťáka, vtipný sidekick lomeno předmět romantického zájmu, osobní vztah mezi hrdinou a záporákem díky společné minulosti, atd.) pěkně pohromadě.

Ale kromě toho hezky pracoval i s hlavní postavou (vývoj charakteru od střílení do rukojmích v úvodu filmu po nasazení vlastního života pro jeho záchranu v závěru) a dal si záležet na důsledném zdůvodnění jednotlivých hybatelů děje, což v případě konkurence zdaleka nebylo pravidlem (ideální příklad je hned v prvním aktu s výtahem, kdy Reeves a Daniels logickou úvahou dojdou k závěru, že Hopper je rovněž v budově a nachází se v servisním výtahu).

Když se ke zdravému jádru (geniálně jednoduchá a přitom na vypjaté situace vděčná premisa, plus výjimečně zdařilý scénář) připočte nebývale sebevědomá režie, typově dokonalý casting (Reeves to měl v 90s stran hitů moc pěkně rozvrženo - na začátku Point Break, uprostřed Speed a na konci Matrix:-)), strhující tempo a prvotřídní produkční hodnoty, výsledkem je prototyp akčního filmu, výkladní skříň žánru a jeden z nejlepších debutů minimálně v rámci 90s. Dvojka a vše poté už nestojí režijně (ani jinak:-)) za řeč, ale za jedničku a Twister si de Bont zaslouží piedestal.