Rutinér Leclercq inovuje na místech, na kterých to vůbec není potřeba (žánrový posun od napínavého survival thrilleru k zaměnitelnému akčnímu béčku, ve kterém se převáženému vysoce explozivnímu nákladu veškerá střelba zázračně vyhýbá:-), navýšení počtu postav jen proto, aby mohly být průběžně odpravovány, legračně patetické finále, které asi mělo být osudové/dojemné), na místech, na kterých by bylo vhodné přijít s něčím neokoukaným (přírodní překážky na cestě), jen otrocky kopíruje předchůdce a navíc se zcela opačným efektem (namísto jasného dramatického vrcholu celého filmu působí dané scény jako natočené jen z povinnosti) a naopak na místech, na kterých by se měl držet předlohy, respektive předchozích adaptací, jak to jen lze, na tuto snahu zcela rezignuje (prokreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi, budování napětí skrze vzájemné rozepře, závod s časem a přírodními podmínkami).