úterý 15. září 2026

Plainclothes 5/10

Palec nahoru za zajímavou premisu o policajtovi v utajení, který bojuje jak se zločinem, tak vlastním svědomím a sexuální orientací v dobách, kdy policejní složky neměly lepší věci na práci než zatýkat na veřejných záchodcích v obchoďácích lidi stejného (tehdy společensky nepřijatelného) ražení. Palec dolů za samotný narativ, který dokáže vyvolat nějaké silnější emoce až v závěrečných minutách filmu a do té doby si jen tak nerušeně plyne, aniž by bylo jasné, kam vlastně směřuje.  

Tahle debutová retro indie produkce s mírně artovými sklony (tudíž nesmí chybět obrazový formát 4:3:-)) se totiž snaží pokrýt tolik témat najednou (dobová kriminalizace sexuálních menšin, stigmatizovaný dvojí život, romantický vs sexuální poměr, rodinné a vztahové problémy, ne/dobrovolný coming out), že ve výsledku žádnému z nich nevěnuje dostatečný prostor na to, aby dokázal po dramatické i emocionální stránce výrazněji zapůsobit (a to včetně scén fyzické interakce).

Navíc psychologická i partnerská rovina vyprávění je jen zběžně načrtnuta a charakterový/mentální vývoj hlavní postavy vyznívá značně překotně a tudíž nevěrohodně, přičemž časté střídání časových linek a neustálé prostřihy mezi běžnými scénami, mírně psychedelickými výjevy a záměrně nekvalitními "archivními" záběry simulujícími domácí video (případně interpretaci celého filmu jako tajné policejní nahrávky) jen zvyšují chaotičnost děje než by film něčím obohacovaly. Blyth i zbytek castingu hraje slušně a finále se povedlo, ovšem než se k němu film dopracuje, není to příliš podnětná podívaná.