Spierig bros. se s obvyklou sequelovou výzvou "čím nahradit ztracený moment překvapení" příliš nezatěžovali a zkrátka použili všechno, co se posledně osvědčilo. Stejně tak s motivací postav stran logického důvodu, proč by se měly vydat na smrtelně nebezpečnou horskou túru, si nikdo za psacím stolem hlavu příliš nelámal (léčit trauma z úmrtí sestry po pádu ze stožáru procházkou po vratkém provazovém mostě nebo zchátralé plaňkové stezce, při které hrozí totéž, je poněkud svérázná forma terapie). Nicméně podstatné není proč, ale jak a v tomhle ohledu to opět bez větších problémů funguje.
Spierig bros. se spoléhají na všechny povinné žánrové atributy. Hlavní postava si projde jistým charakterovým vývojem, podpořeným retrospektivní linkou s účastí zesnulé sestry (kudos za to, že Gardner na těch pár záběrů ukecali k natáčení), momenty beznaděje se střídají s nápady na sebe záchranu, na povrch se dostávají temná tajemství z minulosti, dojde na citové sblížení mezi ústřední dvojicí, snové sekvence, traumata a jejich překonávání i neúspěšné pokusy o vysvobození se z bezvýchodné situace (na plot armor a šťastný konec se naštěstí opět nehraje). A přidávají k tomu pěkné horské lokace, pár kamerových prostocviků (škoda, že jich ve filmu není více) a pár sugestivních pov záběrů do bezedné hlubiny (dtto).
Bonusem zdarma navíc je pak závěrečná žánrová výhybka ve formě nečekané kriminální linky (aneb šokující plot twist s nespolehlivým vypravěčem z jedničky by nám na podruhé neprošel, takže je potřeba vymyslet jiný překvapivý zvrat:-)) a otevřená vrátka ke trojce s lákadlem v podobě návratu Currey. Na druhou stranu způsob, jakým se tvůrci vypořádali s vyřešením klíčového problému (jak postavy dostat z místa činu), působí jako dramaturgická berlička z kategorie deus ex machina (vskutku příhodně umístěný a k tomu nepoškozený žebřík:-)) a v rámci trikové stránky digitální jedničky a nuly v mnoha scénách probleskují podstatně více než minule (digitální průtrž mračen tady vypadá jako digitální průtrž mračen).