Jo, jo, s touhle popkulturní ikonou 90s jsem to měl úplně stejně a odvážím se tvrdit, že to takhle měli dost možná všichni, kteří občanku v době premiéry a ještě nějaký čas po ní po kapsách nenosili. V té době to pro mě byl svatý grál na poli filmového zakázaného ovoce, což ještě akcelerovalo jednak tím, že o filmu "všichni" mluvili (a málokdo z mého okolí jej skutečně viděl:-)) v čele s legendární scénou, ve které si Stone na plac nevzala kalhotky a jednak všemi "zaručenými" historkami okolo, které se ke mně tehdy dostaly (fámy o tom, že si Douglas vypěstoval závislost na sexu a musel jít na terapii, o tom, že se herci při natáčení vžili do role do té míry, že si to rozdali naostro, nebo o tom, že Verhoeven slíbil Stone, že onu scénu nasvítí a natočí tak, že vlastně nebude vůbec nic vidět a do filmu ji "propašoval" bez vědomí studia a Stone, atd.). Nevím, co z toho byla pravda, polopravda a vysloveně lež (pravděpodobně úplně všechno:-)), ale v dané době a v daném věku jsem věřil každému slovu a filmu to v mých očích dodávalo ještě působivější auru něčeho nevídaného a po jistou dobu nedosažitelného.
Takže asi není překvapením, že jakmile doba pokročila a dostalo se mi výsady film poprvé zhlédnout, hned po úvodním logu studia jsem automaticky přetočil film až na onu scénu s bobrem, po jejím konci uznale pokýval hlavou se znovu nabytým poznáním, že Verhoeven je ďábel a génius v jednom, ať už točí maso a krev, maso a plech, nebo maso a (sekáček na) led, a až následně se na film podíval od začátku do konce:-). Teprve o něco později jsem seznal, že všechny pikantní postelové hrátky, kvůli kterým se z filmu stal kultovní hit a z Douglase a především ze Stone superhvězdy (Douglas byl hvězda už předtím, ale tohle jej katapultovalo na úplný vrchol), jsou vlastně jen polevou, pod kterou se skrývá dort v podobě parádního thrilleru, vzdávajícího hold všem film noir klasikám a femme fatale postavám, který výtečný Goldsmithův OST posouvá ještě na vyšší úroveň. A ještě o něco později jsem okusil i třešničku na dortu, čímž byla unrated verze filmu s doplněnými explicitními záběry, kterých se musel Verhoeven v kinoverzi vzdát, aby obdržel "smířlivější" eRkový rating. Dvojku jsem pro jistotu doteď neviděl:-).
Jo, jo, myslel jsem tím jen tu necenzurovanou verzi. Když jsem film viděl po letech, tak jsem nabyl dojmu, že tak "ostré" to stran nahotinek a krve někdy před těmi 20 lety, kdy jsem to viděl poprvé, určitě nebylo:-). Pravděpodobnost, že se ke mně tehdy dostala eRková verze z US se limitně blíží nule, takže tahle nepřesnost padá zcela jistě na vrub mé neznalosti/počínající senilnosti. Sorry za neúmyslné zmatení:-).