Všudypřítomná lacinost a absence jakýchkoliv vyšších ambicí, je tady patrná na každém kroku. Produkčními hodnotami je film na úrovni nějakého televizního seriálu ze starých dobrých 90s (včetně obludně digitální krve, střelby a ohně), příběhová linka vyloží všechny karty na stůl ještě než začne samotná hra, takže nějaké detektivní pátrání kdo, co, proč a jak (ať už ze strany postav nebo diváka) je odsunuto na vedlejší kolej, respektive pokud čirou náhodou v průběhu děje dojde k něčemu nečekanému (nedobrovolný výlet do minulosti), je to divákovi polopaticky prozrazeno hned vzápětí.
Podobně rezignovaně tvůrci přistupují i k vlastním proprietám žánru. Něco jako postupné budování napětí a strašidelné atmosféry tady víceméně neexistuje (okamžitě po nástupu zlovolné entity na scénu se jde rovnou na věc), bodycount po většinu děje nestojí za řeč (nadějně působící gastro masakr kazí nepovedený digibordel), na nějaké povedené fatality téměř nedojde, hlavní záporák se dělí o pozornost se svým poskokem a poslední ranou z milosti je pak přepálená stopáž.