Potenciálně skvělým nápadem to bohužel také skončilo, protože výsledkem je utahaná festivalovka, která namísto zažité dramaturgické struktury (plánování mise, provedení heistu, závěrečný klimax) sází na nevzrušivé sledování denní rutiny hlavní postavy po "aktu" (samotný heist se odehraje v úvodu filmu na ploše asi pěti minut) a následný stejně uspávající útěk před spravedlností, prostřednictvím dlouhých kamerových jízd (opakované pozvolné obkroužení celé scény kolem dokola, aniž by se v ní cokoliv stalo, asi mělo suplovat prvek atmosféry) a absence jakékoliv napětí, dramatu nebo akce.
Neduhy stran narativu bohužel nejsou vykoupeny ani prací s postavami nebo produkčními hodnotami. Psychologická rovina vyprávění se dostane ke slovu až v samotném závěru (asi v minutovém manželském rozhovoru), dějové zasazení do turbulentního období 70s představuje jen nepodstatnou kulisu a výrazný a zpočátku příjemně tematický OST se v průběhu filmu zvrtne v notně iritující kolovrátkovou exhibici. Veškerá "zábava" při sledování filmu tak pramení čistě z očekávání, zda se v závěru divák dočká nějaké pointy nebo překvapivého plot twistu, který by uplynulým minutám dodal zpětně nějaký smysl (kromě ztráty času). O'Connor v hlavní roli je fajn (Haim je trestuhodně nevyužita) a to je tak vše.