Protože jedno příběhové klišé tady střídá druhé od charakterů postav (v jakém pořadí se jednotliví účastníci rodinné sešlosti odeberou na věčnost je přímo úměrné míře jejich sympatičnosti), přes jejich nesmyslné chování (nesmrtelné pravidlo o procházení baráku, ve kterém se dějí podivné věci, zásadně o samotě nikdy nezklame:-)), až po řádění zdejšího bubáka (očividně je zastánce outsourcingu, jelikož všechnu špinavou práci přenechává jiným:-)) a napětí, natož hororová atmosféra, se v průběhu děje dostavuje jen velmi decentně. Pochvala tudíž tvůrcům putuje jen za hereckého veterána Guntona v roli patriarchy rodu a obstojnou (dokonce dvojitou) pointu, díky které se vysvětlí některé předchozí dějové nelogičnosti, ale především se od dosavadních paranormálních hrátek v závěru filmu odskočí žánrově kousek jinam.