Jednak veškerá satira, poukazující na současné společenské problémy, a kritika sociálních sítí, kapitalismu (reklamy jsou špatné, ano:-)?) a praktik fenoménu cancel culture je zde podána tím nejbanálnějším způsobem (chybí tomu nějaký meta přesah) a jednak střídáním žánrů žádný z nich nedostane v průběhu děje dost prostoru na to, aby se dané téma prozkoumalo více do hloubky (obzvláště stran snových sekvencí šlo zajít mnohem dále). Jedna, pohříchu krátká, zábavná scéna, umně se pohybující na hraně trapnosti a humoru (ne-rande s asistentkou), je na celý film zatraceně málo. Nečekané přehození výhybky v poslední čtvrthodině, ve které se ústřední motiv filmu náhle začne řešit z podstatně odlišné perspektivy, navíc působí jako z úplně jiného filmu a finále namísto úderné pointy tak vyzní úplně do ztracena.
Největším pozitivem je tak nakonec skutečně Cage, který ve filmu předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů minimálně za posledních pár let, ale to je do značné míry dáno tím, v jakých produkcích se posledních pár let objevuje, tzn. nenáročné nízkorozpočtové žánrové braky, ve kterých je slovní spojení charakterní herectví neznámým až zakázaným pojmem:-). Nicméně ano, Cage v umírněném režimu tady divákovi připomíná, za co kdysi dávno dostal sošku a nominaci na ni a kvůli jeho maličkosti stojí film určitě za pozornost. Škoda jen, že těch důvodů není o něco více.