Žádné vytáčky na začátek, předváděčka titulní přerostlé ještěrky hned v prvních pěti minutách filmu?
Zasazení děje do poválečného Japonska, což je provázáno s motivacemi postav i s příběhovou linkou jako takovou?
Příběh napsaný tak, aby dával smysl sám o sobě, i kdyby v něm nefigurovalo žádné monstrum a namísto něj se lidé potýkali třeba s nebezpečným odpadem v oceánu?
Postavy, které nejsou jen jednorozměrné figurky na šachovnici a jejich vztahy mají dokonce smysl?
Hlavní postava obdařena vlastním charakterovým obloukem (pocity viny, vykoupení)?
Dramatické pasáže mezi jednotlivými akčními sekvencemi, které nejsou jen do počtu a nezdržují děj?
Úmrtí některé z postav, nad kterým divák jen nemávne znuděně rukou?
Poměrně smysluplný plán, jak definitivně (ha, ha:-)) zatočit s radioaktivním squatterem?
Produkční hodnoty (téměř) na úrovni libovolného blockbusteru hollywoodské provenience?
Epické trikové scény destrukce, nad kterými by uznale pokýval hlavou i strejda Emmerich?
Casting zvládající, pro zdejší kout světa typické, expresivní herectví udržet na uzdě?
Většina akce odehrávající se za denního světla a nikoliv v milosrdné tmě, aby se ušetřilo něco z rozpočtu za triky?
Plus pro fanoušky aviatiky legendární Shinden ukázán v celé své kráse a přímo v akci?
Odkojen devadesátkovou Godzillou a následnými monsterverse iteracemi jsem v průběhu filmu v podstatě konstantně nevycházel z údivu, protože ano, tohle všechno tady je a funguje to přesně tak, jak by mělo (dávkování emocí, budování atmosféry, prezentování akce i monstra). Celkově nečekaně sebevědomá žánrová pecka a jasný vzkaz směrem k WB, aby řekli Legendary "sayonara, baby" a do budoucna (minimálně na zkoušku) svěřili celý monsterverse přímo lidem z TOHO.